1. QVGA (320 x 240)

Tohle rozlišení má na mobilu už leda vaše babička. Q v názvu znamená čtvrtinové (i když se dnes používá spíš ve smyslu čtyřnásobné, čtvrtinové je označováno malým q), oproti tradičnímu VGA rozlišení (640 x 480 pixelů) má tedy tento displej čtyřikrát méně obrazových bodů. I s tím šlo ale na malém displeji udělat hodně parády. Někteří podnikatelé v devadesátkách měli dokonce i organizéry s tímto rozlišením a zkoušeli své okolí přesvědčit o tom, že je to "skoro jako na počítači".  

2. HVGA (480 x 320)

Háčko v názvu znamená Half, tedy poloviční VGA. Tohle rozlišení (samozřejmě na výšku, tj. 320 x 480) měly první iPhony a první telefony s operačním systémem Android. Plus celý zástup dražších MP4 přehrávačů a dalších podobných bazmeků. Oproti QVGA to byl krok dopředu, navíc s paletou mnoha milionů barevných odstínů.  

3. nHD (640 x 360)

Devítina (ninth) Full HD rozlišení, to jen na vysvětlenou k názvu. Tenhle displej je vlastně oseknuté VGA a byl velmi populární na telefonech značky Nokia. Nabízel už dostatečnou jemnost a dal se vyrábět relativně levně ve velkém. Ikonky vypadaly pěkně, filmy byly skoro jako na DVD (to má ve skutečnosti jen o něco vyšší rozlišení - 720 x 576). Pokrok! Ještě nedávno byly mezi opravdu levnými telefony zástupci téhle kategorie, ale dneska už byste museli opravdu hodně hledat.  

4. WVGA (854 x 480)

Androidů s tímhle rozlišením (Wide - širokoúhlé VGA) se prodávají miliony. Dříve platily tyto displeje za velmi kvalitní, protože jde vlastně o falešné HD, kdy na dostatečně malém displeji (3,5" až 4" palce) vzniká dojem velmi jemné kresby a např. HD videa v rozlišení 720p (1280 x 720) puštěná na WVGA displeji vypadají lépe než na běžné analogové televizi v režimu PAL (720 x 576). Dneska jde tenhle displej vyrobit za babku, a proto ho u levných modelů používá i řada renomovaných výrobců.  

5. qHD (960 x 540)

Tady už je matematika trochu snažší - malé q značí čtvrtinové množství pixelů oproti Full HD displejům. qHD se začalo používat u mobilů s většími displeji a samozřejmě také jako marketingová vějička, protože co je větší a má víc pixelů, to se lépe prodává. V trochu jiném poměru (960 x 640) se toto rozlišení objevilo na Apple 4/4S, kde ho firma slavnostně představila jako Retina display - tedy zobrazovadlo odpovídající (rádo by) jemností lidskému oku.  

6. HD (1280 x 720)

Tato zařízení mohou mít oficiálně nálepku HD Ready, protože splňují minimální podmínky, co se týče rozlišení. Levnější HD televize mají právě toto rozlišení, občas ale také "počítačovou" obdobu 1366 x 768 (u notebooků se pak ještě objevuje 1280 x 800). Moderní mobily mají téměř bez výjimky právě HD Ready rozlišení 1280 x 720, což u úhlopříčky kolem pěti palců stačí na extrémně jemné vykreslení detailů a ostré podání videa. Jemnost kresby na mobilech je měřena v tzv. PPI (points per inch, počet obrazových bodů na čtvereční palec). Toto rozlišení má také řada entry-level tabletů. Při rozměrech 7" - 8" palců jde o dostačující řešení vhodné i pro čtení knih nebo komiksů, stejně jako sledování filmů.  

7. FHD (1920 x 1080)

Tradiční Full HD, které nabízí LCD televize, počítačové monitory i mainstreamové tablety. Jako uživatel se chcete dostat právě sem, protože máte dostatečně velkou plochu, možnost pouštět si videa ve vysokém rozlišení a především v odpovídající kvalitě listovat fotografiemi. Full HD displeje navíc většinou používají lepší technologie než jejich starší bratříčci, takže máte lepší pozorovací úhly a kvalitu barev. Při koupi velkého tabletu nebo LCD televize už byste pod tuto hodnotu rozhodně jít neměli a totéž platí o monitoru počítače. Full HD si ale rychle našlo cestu i do špičkových mobilů.  

8. QHD (2560 x 1440)

Filmy a videomateriály ještě dlouho vystačí s Full HD rozlišením, ačkoliv už existují kamery schopné natáčet ve 4K/UHD. Pro práci a zobrazování fotografií ale platí, že čím víc pixelů, tím lépe. Nejdřív toto rozlišení začaly prosazovat velké profesionální monitory o vyšších úhlopříčkách (27" - 30"), později se objevily i high-end tablety - Apple symbolicky překonal Full HD rozlišení u novějších iPodů s hodnotou 2048 x 1536 a Nexus 10 od Googlu pak kontroval právě s QHD a podobné rozlišení nabízí i desetipalcový Samsung Galaxy Tab.  

9. UHD (3840 x 2160)

Ultra HD, ve filmové hantýrce taktéž označováno jako 4K, je největším hitem Vánoc. Pokud tedy máte dost peněz. Můžete si pořídit telefon, který je schopen natáčet video ve 4K. Můžete si koupit nejnovější GoPro nebo zrcadlovku, která to zvládne taktéž. A pak samozřejmě potřebujete 4K televizi, abyste si to mohli pustit. Ostrost a množství detailů jsou bezkonkurenční, ale jen v případě, že je materiál opravdu natočený v tomto rozlišení. Cenově se televize se 4K rozlišením dostávají na přijatelnou úroveň, samozřejmě pokud bereme v úvahu fakt, že se jedná o větší úhlopříčky. Pro práci s fotografií a videem se jedná o ideální volbu, zvlášť pokud se poohlížíte po klenotu do obýváku nebo kvalitním pracovním monitoru. Pro běžného cílového diváka se ale ještě pár let bude jednat o zbytečný luxus, pro který nebude dostatek krmiva. Pokud na televizi koukáte hlavně na televizi a občas si dáte nějaký ten Blu-ray, mělo by vám bohatě stačit Full HD.  

10. UHD+ (5120 x 2880)

Pokrok nezastavíš, stejně jako megapixely ve foťácích. A pokud chcete ty fotky vidět v měřítku jedna ku jedné nebo alespoň co nejblíž (např. Canon 5D Mark III má čip o rozlišení 5760 x 3840), potřebujete prostě víc, konkrétně tedy rozlišení 5K, které nabídne Dell u svého nového 27" profesionálního monitoru a později také Apple u nejdražšího modelu z řady iMac. Takže co jste si z dnešního článku odnesli? U mobilu platí za mainstream HD, u tabletů a televizí FHD, u monitorů už byste se měli poohlížet po QHD a pokud chcete návštěvám vypalovat oční nervy, nezbývá než jít do UHD. Něco to rozhodně stát bude, ostatně jako každá legrace.