Richard Mallory, majitel obchodu v Palm Harboru na Floridě, byl naposledy spatřen, jak se projíždí s neznámou ženou. Následujícího dne bylo jeho auto, obsahující peněženku, několik kondomů a prázdnou láhev od vodky, nalezeno opuštěné v odlehlé oblasti Ormond Beach. Tak začal příběh sériové vražedkyně Aileen Wuornos.
Aileen Wuornos
Téměř o dva týdny později se na skládce v Daytona Beach objevilo jeho tělo se třemi kulkami v hrudi. Malloryho vražda byla první ze sedmi vražd, které Aileen Wuornos v následujícím roce spáchala.
Snad proto, že byla jednou z mála ženských vrahů, které si získaly „slávu a proslulost“, byla nepřesně nazývána „první americkou sériovou vražedkyní“. Její případ byl silně medializován prostřednictvím vystoupení v televizních talk show a dokumentárního filmu The Selling of a Serial Killer.
Mládí
Aileen Wuornos byla sama obětí zneužívání a zanedbávání. Její rodiče se rozešli ještě před jejím narozením a její otec, který byl zatčen za obtěžování dětí, spáchal sebevraždu, když čekal na soud v psychiatrické léčebně.
Když ji matka v útlém věku opustila, byla Aileen poslána k prarodičům. Když však již ve čtrnácti letech otěhotněla, byla z jejich domu vyhozena. V letech 1974 až 1976 vystupovala Wuornos pod několika pseudonymy a nashromáždila záznam v rejstříku trestů za trestné činy včetně řízení pod vlivem alkoholu, napadení a ozbrojené loupeže. V roce 1986 se romanticky i kriminálně zapletla se ženou jménem Tyria Moore.
Na konci roku 1989 pak zahájila Wuornos své nechvalně proslulé vražedné řádění. Pět měsíců po vraždě Richarda Malloryho byl v lesích okresu Citrus nalezen mrtvý David Spears, šestkrát postřelený pistolí ráže 22 mm.
Sériová vražedkyně
Přibližně ve stejné době se nedaleko objevilo další mužské tělo, které bylo zřejmě zabito stejným typem zbraně. V létě 1990 potkala stejná smrt další tři muže. Když byla v listopadu nalezena sedmá oběť, média byla upozorněna na možnost sériového vraha. Po obdržení několika tipů detektivové v lednu 1991 dopadli Wuornos v jednom zapadlém motorkářském baru s názvem „Last resort“.
Za asistence Tyrii Moore se vražedkyně Wuornos rozhodla k vraždám přiznat, ale tvrdila, že všechny byly spáchány v sebeobraně. Když porota 27. ledna 1992 shledala Aileen Wuornos vinnou, křičela: „Jsem nevinná! Byla jsem znásilněna! Doufám, že vás taky znásilní! Američtí šmejdi!“ Aileen Wuornos byla odsouzena k trestu smrti a dne 9. října roku 2002 popravena.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
