Byl otcem Tomáše Garrigue Masaryka rakouský císař?

Rozhovor s režisérem Davidem Vondráčkem, který bude v pondělí 31. 10. v Reportérech ČT zkoumat DNA prvního československého prezidenta.

Jak tě vůbec napadlo zkoumat DNA Masaryků a Habsburků?

Nedávno vydaná kniha Davida Glocknera Císařův prezident, na níž spolupracoval s Dušanem Spáčilem, vzbudila poměrně veliký a bouřlivý ohlas. Na desítkách nepřímých indicií se pokouší dokázat, že otcem T. G. M. mohl být císař Franz Josef I. Knihu nekriticky vychválil časopis Reflex, Lidové noviny byly střízlivější. Psaly, že v „Dichtung und Warheit“ (básnění a pravdě) je toho básnění přespříliš, nicméně naznačovaly, že se nedá vyloučit, že Masaryk mohl být první z osmi císařových levobočků.

Také ředitelky Masarykových muzeí v Rakovníku Magdaléna Mikesková a v Hodoníně Irena Chovančíková si mně stěžovaly, že skoro na nic jiného se dnes návštěvníci neptají, než na to, kdo byl otcem T. G. M. Samy věří, že skutečným otcem byl negramotný čeledín na habsburských statcích Josef Masaryk. Proč by nemohl být rodičem výrazné osobnosti prostý člověk? Jan Neruda nebo Antonín Dvořák neměli také rodiče z řad aristokracie nebo z intelektuálních elit. K možnosti pokusit se využít v tomto případě nejmodernějších poznatků vědy mě vlastně inspirovala právě ředitelka Muzea T. G. M. v Rakovníku Mikesková: Masaryk jako pozitivista by postupoval stejnou cestou. Pokusil by se sám na sobě jednou pro vždy rozlousknout tuto otázku.

Než jsem se rozhodl s odbornou pomocí forenzního genetika a molekulárního biologa Daniela Vaňka porovnat DNA Masaryka a Habsburků, konzultoval jsem tuto eticky citlivou záležitost s předními historiky. Například s bývalým ředitelem Masarykova ústavu AV ČR Ivanem Šedivým, s historiky Prokopem Tomkem, Petrem Zídkem, Jiřím Rakem. Ti všichni v reportáži vystupují. Většinové stanovisko je, že na zkoumání DNA nic neetického není. Pokud se zjistí, že biologickým otcem prvního československého prezidenta je habsburský císař - nic to na Masarykových zásluhách o stát a český národ nemění.

Byl by to ale důkaz o paradoxní nevyzpytatelnosti dějin, kterou by nevymyslel ani Jára Cimrman: Masaryk zboural říši otce, nad níž slunce nezapadá. Trochu sarkastická a sardonická by byla skutečnost, že T. G. M. se o Habsburcích vyjadřoval jako o dědičně degenerovaných.

Většinová část historické obce výsledky našeho zkoumání DNA vítá i z toho důvodu (i kdyby dopadla jakkoli), že by jednou provždy odpověděla na otázku našeho bývalého velvyslance v Rakousku a šéfa Diplomatické akademie ve Vídni Jiřího Gruši, jenž nevylučoval nejednoznačnost původu T. G. M. Ve své knize Beneš jako Rakušan píše: „I když teorie o tom, že náš první prezident byl možná osmý levoboček pobožného Habsburka, zní shakespearovsky, drží se už víc než sto roků. A bez DNA se jí hned tak nezbavíme. Budeme tedy muset i nadále tvrdit, že je to dílo závisti a nenávisti Němců či katolíků, ne-li drb staré aristokracie, která se Čechům posmívala. Neboť představa, že politický Ježíš měl svého pěstouna, je vskutku neobvyklá.“

Kdyby sis měl po tom všem, co jsi nastudoval, vsadit ve Fortuně na otce našeho „politického Ježíše“, koho bys tipoval?

Rozdělil bych to čtyřikrát po pětadvaceti procentech. Josef Masaryk, Franz Josef I., Nathan Redlich – zakladatel velké průmyslové a kulturní hodonínské a později celorakouské dynastie a někdo čtvrtý neznámý.

Tím tedy dáváš čtvrtinovou šanci Habsburkovi?

Zaznamenal jsem velmi podivnou skutečnost. Renomovaný filozof, profesor Západočeské univerzity Otakar Funda měl možnost dostat se s pomocí rakouského ministra vnitra do habsburských archivů - kam jen tak nikdo nepronikne. Ze studia vzniklo Memorandum pro tzv. Strážce sdělení, v němž se zabývá Masarykovým původem. Prostě ustanovil tři známé osobnosti, jež požádal, aby Memorandum uschovali a odpřisáhli, že jeho poznatky nebudou v současnosti zveřejněny. Český národ prý není na jeho zjištění zatím připraven.

Opravdu si říkají Strážci sdělení?

Ano. A berou svou „historickou úlohu v dějinách“ velmi vážně. Zní to jaksi mysteriózně a spiklenecky, ale je tomu tak. Připomíná mi to psychologii odpůrců Masaryka, kteří s náboženskou posvátností hájili falzifikáty Rukopisů královedvorského a zelenohorského. To jsou paradoxy, pane Vaněk...

Ty jsi s někým ze Strážců sdělení mluvil?

Ano, mám s ním natočený rozhovor.

Jak vysvětluje to, že se něco o T. G. M. musí utajovat?

Prý by zveřejnění geopoliticky rozhodilo republiku.

Můžeš prozradit, kdo to je?

Zapni si v pondělí Reportéry a nech se překvapit. Je zajímavé, že profesor Otakar Funda, autor Memoranda, publikoval v roce 1994 v politologickém časopisu Střední Evropa stať - Osobní spis T. G. Masaryk. Byla evidována jako vědecký článek s poznámkami o zdrojích Historickým ústavem AV ČR. Dokazuje v ní, že prezident Osvoboditel vyvinul počátkem dvacátých let minulého století bezprecedentní nátlak na nově vzniklé Rakousko, aby vydalo z Vídeňské univerzity jeho dizertační práci a jím psaný životopis. Na otázku Karla Čapka v Hovorech s T. G. M., kam se dizertace poděla, odpověděl: „Tu jsem jako plno jiných rukopisů spálil.“

Ve stati se profesor Funda pozastavuje také nad skutečností, že po vyloučení z německého brněnského gymnázia a ze všech rakouských středních škol, protože vzal na pracovníky školy pohrabáč, se mladý Masaryk ocitá na elitní škole v Rakousku, na Akademickém gymnáziu ve Vídni. Bydlí v podnájmu v rodině policejního ředitele Vídně Antona Le Monniera, o němž profesor Funda ve Střední Evropě píše: „Le Monnier se těšil mimořádné důvěře císaře Franze Josefa I. Ve Vídeňském státním archivu existuje důvěrný dopis císaře Le Monierovi, v němž císař policejnímu řediteli dovoluje, aby jej kdykoli navštívil, kdyby v rodině domu Habsburského hrozil nějaký skandál.“ Le Monnier byl císařem v roce 1869, v době stěhování Masaryka do Vídně, povýšen do šlechtického stavu...

Chceš tím naznačit, že mladý Tomáš Masaryk měl za sebou ochránce nejvyššího?

Nedovolím si ani naznačovat. Pouze alibisticky cituji ze stati profesora Fundy: „Masaryk se měl stát zámečníkem a pak kovářem... Vždy se po určitém nezdaru v Masarykově mládí objeví nějaký anděl, aby mu pomohl na vytčenou dráhu.“ Historik Petr Zídek mi v reportáži říká: „Masaryk se považoval za vyvolence Prozřetelnosti. Je otázka, jestli Prozřetelnost neměla tady na zemi hmotného a lidského spojence.“

Kam jste s genetikem Danielem Daňkem při analýze DNA Masaryka a Habsburků dostali?

Než se pokusíme zjistit DNA Habsburků, což by neměl být problém, musíme mít nejdříve devětadevadesátiprocentní jistotu, že máme DNA bývalého čsl. prezidenta. Získali jsme v hodonínském Muzeu T. G. M. dvě biologické stopy z jeho nikdy nepraných obleků. Zároveň jsem našel možného vzdáleného potomka bývalého prezidenta na Slovensku. Podstatné je, že je v mužské genetické linii Y. Už teď bychom mohli porovnat DNA z oblečení T. G. M. a z DNA Tomáše Masaryka z Lučence a s jistou pravděpodobností prokázat, zda byl Josef Masaryk biologickým otcem bývalého prezidenta. Nicméně pro srovnání nestačí DNA z obleků (může být i někoho jiného), ale i analýza možných biologických stop, jež zůstaly po Janu Masarykovi, synovi prezidenta.

Teprve před týdnem jsem získal povolení ředitelky Národního archivu, jež ochraňuje kapesník Jana Masaryka, nedopalky cigaret ale i nakousnuté jablko a jiné věci. Zároveň se pravděpodobně dostaneme k věcem ze soukromých sbírek. Mám na mysli dopisy se známkami zasílanými přátelům Jana Masaryka i T. G. M., kde mohou být mikroskopické stopy slin odesílatelů, syna i otce. Z toho, co máme zpracované a k čemu bychom měli mít přístup, usuzuje genetik Daniel Vaněk, že můžeme být úspěšní.

A co se týče Habsburků… V Česku existuje kapesník s krví umírajícího Ferdinanda de Este v Sarajevu - synovce Franze Josefa, dále pak kadeř vlasů a část žebra synovce Ferdinanda de Este – posledního císaře Karla I. Zároveň jsem našel kanál k vnukovi posledního císaře - Karlovi Habsburskému. Toho požádáme o analýzu jeho DNA, pokud budeme mít skoro absolutní jistotu, že máme tu Masarykovu.

Jsi pěkný antifeminista podceňující genderovou vyváženost... Vůbec jsi se nezmínil o úloze ženy v dějinách, o matce T. G. M.?

Máš pravdu. Syn ji hodně miloval. Byla jí moravská Němka Therese Kropaczek. Víc se o ní dozvíš v pondělních Reportérech.

Komentáře