Proč jsou Noční vlci pouhou trapnou parodií na motorkářskou subkulturu

Noční vlci se tváří jako motorkářský klub, ale bezskrupulózně lezou do řiti politikům a církevním hodnostářům. Ať si jezdí, kudy chtějí, ale měli by sklidit v první řadě výsměch.

Bikerská subkultura vznikla v druhé polovině 20. století v USA jako jedna z forem protestu proti establishmentu a vyznačovala se odporem ke konformní společnosti. Svoboda, rebelství, rock’n’roll, nezájem o stát, politiku a jakékoli autoritářské instituce, vlastní pravidla a hierarchie v rámci jednotlivých klubů a pohybování se na hraně zákona jsou dodnes pro motorkáře stěžejními hodnotami, které definují jejich životní styl. Ne každý, kdo má Harley Davidson, tetování a poslouchá AC/DC je a priori biker se vším všudy.

Noční vlci se sice zformovali v 80. letech, kdy pořádali ilegální srazy a rockové koncerty, ale postupem času se pod vedením Alexandra Zaldostanova, který je v čele klubu od jeho oficiálního vzniku v roce 1989, zpronevěřili motorkářskému kodexu a začali se aktivně angažovat v záležitostech, které se s touto subkulturou jednoduše neslučují. Mimo jiné, většině amerických klubů, které jsou svým drsňáckým vzezřením paralelou k Nočním vlkům, se říká „outlaw“, protože nejsou a nechtějí být registrováni v Americké motocyklistické asociaci. „Chirurg“ Zaldostanov a spol. naopak pomáhali ruskou obdobu asociace založit.


Politika a propaganda

O motorkářských klubech obecně nelze říct, že jsou úplně apolitické. Jde však spíš o obecnější názorové směrování než o přímou podporu nějakého politického subjektu. Mezi bikerskými kluby se dají najít rasisté, homofobové, ale i naopak např. aktivisté za práva homosexuálů (resp. funguje mnoho přímo gay motorkářských klubů), existují dokonce i extrémy jako několik veganských odnoží apod. Jednohlasná podpora a bratříčkování se s politiky, natožpak s prezidentem se však mezi motorkáři nenosí. Pokud by se některá z odnoží Hell’s Angels projížděla například s prezidentem Obamou, byla by ostatním jen pro smích a pravděpodobně by její členové velmi rychle přišli jak o vesty tak o zuby.

Noční vlci jsou putinovskými vlezdoprdelkami, kteří se nestydí uspořádat show v Sevastopolu ku příležitosti oslav anexe Krymu, kterou vysílá v přímém přenosu státní televize. Někteří dokonce bojují či bojovali po boku proruských separatistů na východě Ukrajiny. Některé motorkářské „gangy“ bojují o sféru vlivu zvláště, co se prodeje drog a dalších ilegálních aktivit týče, které jsou však v této subkultuře často vnímány jako projev nezávislosti na státním aparátu. Do teritoriálních válek, které jsou vedeny v rámci mezinárodní politiky, se však rozhodně nehrnou.

Samozřejmě se mezi bikery najdou i patrioti, ale spíše v širším slova smyslu a ne v návaznosti na tu či onu politickou garnituru. Koneckonců jiný ruský gang Tři cesty rozvázal s Nočními vlky družbu (a místo toho se dohodl s americkými Bandidos) a jejich lídr Jevgenij Vorovjev to posléze okomentoval: „Našimi ideály jsou muzika, motorky, volný čas a holky. Vlci začali být moc političtí.“

Jedním z největších problémů Nočních vlků je, že se jejich neskrývaný nacionalismus neupíná pouze na Rusko, ale obzvláště na SSSR, a to i přesto, že vznikli v podstatě až během perestrojky a těsně před rozpadem „východního impéria“. Když pořádali jednu ze svých patriotických show ve Volgogradu, Zaldostanov tvrdil, že aktuální název města je „prázdný“ a že nereflektuje jednu z nejslavnějších historických událostí Ruska respektive SSSR. Krom toho, že otevřeně mluvil o městě jako o Stalingradu, během přehlídky zněly z reproduktorů projevy Josifa Stalina prokládané „odpudivými“ útržky řečí západních politiků. Vladimir Putin měl tehdy údajně reagovat, že by se moc rád při této příležitosti projížděl se Zaldostanovem, ale bohužel má spoustu jiné nudné práce. Vlci v tomto ohledu svým způsobem souzní právě se svým kamarádem prezidentem, který se přes sovětský a pro-stalinovský sentiment taktéž přenést nedokáže.

Ruská pravoslavná církev

Noční vlci (přestože jejich stanovy nediskriminují na základě vyznání) jsou silnými podporovateli ruské pravoslavné církve a většina jejich členů je věřící. Mimo jiné pořádali průjezd Moskvou na podporu patriarchy Kirilla pod sloganem „Víra, církev, vlast, Rusko navždy!“ Kirill a ruská pravoslavná církev má dlouhodobě velmi vřelé vztahy s Vladimirem Putinem a obě strany si často jdou tzv. na ruku a dělají si vzájemné „laskavosti“. Situace je zde podobná jako v případě politiky a i když pobožných motorkářů je v USA nebo v Evropě přeci jen minimum, nějací se určitě najdou (například mezi latino gangy).

Otevřená podpora jakékoli církve jakožto instituce je však v rámci většiny interních pravidel tabu. Zaldostanovovu rozpolcenost dobře ilustruje jeho komentář k zabrání Krymu: „Poprvé jsme ukázali odpor vůči globálnímu satanismu, rostoucímu barbarství západní Evropy, vzestup konzumerismu, který odmítá všechno duchovno, ničení tradičních hodnot, všechny ty homosexuální kecy, tuhle americkou demokracii.“ Přitom právě odpor vůči „tradičním hodnotám“ byl jeden z hlavních principů, na kterém motorkářská subkultura jako taková stojí a poválečný stav „americké demokracie“ jí paradoxně vzniknout umožnil.

Odpor proti konzumerismu ano; rodinné hodnoty, náboženství a politika jen stěží. A pokud je řeč o konzumerismu, co Zaldostanov říká na sbírku hodinek svého přítele Vladimira Putina v hodnotě 700 000 dolarů, kterou jeho zesnulý odpůrce Boris Němcov okomentoval slovy, že vzhledem k Putinovu oficiálnímu platu 115 000 dolarů ročně musel být ruský prezident 6 let o hladu a žízni, aby si tuto kolekci mohl dovolit? A jak zapadá do „tradičních hodnot“ a „duchovna“ Putinův rozvod s manželkou Ludmilou, přestože právě Putinův konzervatismus a „souznění“ s pravoslavnou církví vyvolaly v parlamentu diskuze a jednání o dani z rozvodu? Stejně jako si navzájem myjí ruce prezident Putin a patriarcha Kirill, myjí si je s nimi i schizofrenní Zaldostanov a jeho vlčí tlupa.


Až příliš starostlivá jízda

Na Noční vlky skvěle platí kultovní hláška Henryho Fondy z neméně legendárního filmu Bezstarostná jízda: „We blew it!“ neboli „Podělali jsme to.“ Fonda tehdy pravděpodobně referoval k tomu, že se svým parťákem Denisem Hopperem svou „bezstarostnost“ a „svobodu“ zaprodali tím, že během celé své spanilé cesty pašovali v nádrži drogy, aby si svůj non-konformní životní styl mohli dovolit.

Dnešní motorkáři mají možná již k těmto hipísáckým ideálům daleko, ale i tak si váží v první řadě svojí nezávislosti. Noční vlci jsou možná z určitého pohledu moderní bikerská parta, která nechodí pro ránu nebo kulku daleko, ale jejich rozpolcenost mezi svobodným životem na hranici zákona a podkuřováním politikům a církevním hodnostářům z nich dělá trapnou parodii na motorkářskou subkulturu.

Noční vlci jsou:

Anketa se načítá...

A TADY máte 7 důvodů, proč v příštích volbách volit Miloše Zemana.


Komentáře