Jak funguje vtip v mozku?

Maruška se ptá Pepíčka: „Proč je tráva zelená?“ „Protože máme doma lopatu!“ odpoví Pepíček. Někteří lidé spadnou po tomhle vtipu pod stůl, jiní jen pohrdavě zakroutí hlavou.

Není to však tím, že by ti druzí měli bohaté rodiče. Vtipy se sice podle svého mechanismu fungování mohou rozdělit do desítky skupin, ale v zásadě, podle toho, jak fungují v našem mozku, existují jen skupiny dvě - vtipy s pointou a bez ní.

Příkladem bezpointového vtipu je ten s trávou a lopatou, nemá totiž ,řešení‘, zatímco narážka na bohaté rodiče ano - odkazuje na jejich schopnost koupit svému potomkovi dlouhé vedení. Vtip si totiž v hlavě skládáme jako určitý hlavolam, a když ho složíme, dostaneme odměnu - radostný pocit. Když ho ale za nás složí někdo jiný (tzn. vysvětlí nám vtip, podobně jako jsme to udělali my teď), je po náladě.

aaaaa

Na to, proč a jak humor vlastně funguje, přišli teprve před nedávnem vědci zkoumající činnost mozku pomocí magnetické rezonance. Hlavy dobrovolníků vložili do speciálních snímačů funkční MRI a pouštěli jim sitcomy, ukazovali komiksové stripy a předčítali textové vtipy. V mozku se při tom nápadně zaktivovaly hned tři různé, poměrně vzdálené oblasti. Za prvé levý zadní spánkový závit a levý spodní čelní závit, které jsou součástí tzv. sémantické neuronální sítě. To je laicky řečeno ta část ,instalace’, která zpracovává současně zrakové i slovní vjemy a myšlení.

Ve zmíněných závitech probíhá dekódování jazyka a rozhoduje se zde také o tom, jakým směrem aktuálně zaměřujeme svoji pozornost. Právě tady zřejmě dochází ke složení ,hlavolamu’, kdy na první pohled nesouvisející věci dáme do nových, neobvyklých souvislostí. vtipne-darky-info

Vtip je vlastně hlavolam (vtipne-darky.info)

Za druhé, současně s tím byla zaznamenána zvýšená aktivita v limbickém systému, který se nachází hluboko ve vývojově prastarých vrstvách mozku. Konkrétně šlo o jeho centrální součást - žíhané těleso, které dává pokyn k uvolnění dopaminu (hormonu rozkoše) do krve. Jeho aktivita se měnila podle toho, jak zábavný danému pokusnému objektu vtip připadal. Co je ovšem nejzajímavější - žíhané těleso nás odměňuje úplně stejnými pocity, když se třeba dobře najíme nebo si zasouložíme. V tomhle ohledu je smysl pro humor podobný pravěký reflex jako spokojenost z jídla a sexu. Co se ale týče mozkové činnosti, je to daleko složitější proces. Do hry se totiž zapojuje ještě třetí hráč, a to různé oblasti čelní mozkové kůry, které komunikují se spánkovým a čelním lalokem. Jsou to místa odpovědná za vytváření nových asociací, zároveň zde probíhá proces učení a logické rozhodování. Tyhle oblasti (jako třeba přední insulární kortex), mají v mozku pouze lidé a v méně vyvinuté formě také někteří lidoopi. Definitivně se tak potvrdilo, proč nemají zvířata smysl pro humor, tedy alespoň tak, jak ho chápeme my. Naopak se prokázalo, že ženy smysl pro humor mají, a není menší než u mužů. Jen jejich mozky zpracovávají vtipy trochu jinak. Při stejném pokusu s magnetickou rezonancí se ženy smály přibližně stejnému množství i typům vtipů jako muži, jen se začaly smát o dost později. Příčinou byla vyšší neuronální aktivita v čelním laloku. Ženy si zkrátka s vtipem více pohrávaly v hlavě, a to v oblastech, které řídí procesy rozhodování a vytváření všech možných nových souvislostí. To jim však vůbec nezkazilo požitek z vyřešení vtipu, právě naopak. Vyšší aktivitu než u mužů totiž vykazoval i jejich limbický systém, což znamená, že si ženy vtip nakonec intenzivněji užily (dostaly do krve více dopaminu). Nežereš maso, nepoznáš vtip! Nepochopení vtipu nebo malý smysl pro humor mohou mít různé příčiny, ale rozhodně nezáleží na příslušnosti k určitému pohlaví. Záleží hlavně na aktivitě těch tří částí mozku, které vtip zpracovávají. Například extrovertní, emočně stabilní lidé s dobře vyvinutým limbickým systémem a většími odezvami na příjemné stimuly (tedy ti, kteří si dokážou poctivě užívat radosti života) mají obecně tendenci pochopit a smát se více vtipům. Neurotičtí a depresivní lidé mají naopak činnost limbického systému potlačenou nebo nějakým způsobem ,rozhozenou’, takže i když většinu vtipů chápou, radostný pocit z jejich vyřešení je u nich jen malý nebo se nedostaví vůbec. Stejně to funguje obecně i u momentálních emočních stavů - reakce na vtip se bude určitě lišit podle toho, jestli vám ho někdo poví při svatební, nebo pohřební hostině. themarysue-com themarysue.com Podobně ovlivňuje smysl pro humor také čelní mozková kůra a spánkový lalok. Někteří lidé jsou při přemýšlení spíše emočně a citově zaměření, jiní jsou naopak systematici a logici. Důležitá je v tomhle ohledu také míra inteligence, a to jak IQ, tak EQ (emoční inteligence). Vyšší IQ si libuje spíše v abstraktních logických rébusech, při kterých zapojuje matematické myšlení, zatímco vyšší EQ se soustřeďuje na hodnocení emočních stavů pomocí tzv. sociálního vnímání. Oklikou se tak dostáváme k tomu, co jsme nakousli na začátku. Doteď byla řeč hlavně o vtipech s pointou. Ale co ty druhé, které nemají jasné řešení, nedojde ke ,složení hlavolamu‘ a v hlavě zůstane jakási prázdná mezera? O nich se dlouhá léta soudilo, že jsou ve skutečnosti sofistikovanější a filozofičtější než ty klasické. Magnetická rezonance ale odhalila něco úplně jiného. Pokusné subjekty na ně většinou reagovaly poloviční mozkovou aktivitou i následnou ,odměnou’. Přednost jim dávala jen malá část lidí. Jejich mozky si ,nesmyslné‘ vtipy rozkódovaly navíc i pomocí hipokampu, který zpracovává nové stimuly, a také oblasti odpovědné za rozpoznávání chyb. Tihle lidé jsou označováni jako ,experience seekers‘ (lovci zkušeností), kteří neustále vyhledávají nové podněty a stimuly, třeba prostřednictvím umění, sportu, cestování nebo nekonformního životního stylu. Většinou jsou to muži. Ať už se ale jedná o humor s pointou, nebo bez, jsou výsledky magnetické rezonance jasné - vtipy pomáhají mozku rozvíjet jazykové, emoční a logické myšlení, za což je tělo odměněno hormonem slasti.

A TADY máte 3 velmi, ale velmi dlouhé vtipy, z nich budete za odměnu dlouho, velmi dlouho, nadšeni.

Komentáře