Tradice, zvyky a obyčeje prosincových svátků – Mikuláš, Štědrý den, Boží hod, Nový rok, svátek Tří králů – v sobě obsahují, aniž bychom to mnohdy tušili, původní prastaré pohanské předobrazy, které si lidé v průběhu věků a pod vlivem křesťanství různě přetvářeli a uzpůsobovali. Patří sem i ty, které nabádají děti, aby byly hodné, za což pak dostanou dárky (ať už od Mikuláše, Ježíška, Santa Klause či kýho výra). Protože jinak, když hodné nebudou, dostanou něco úplně jiného – snese se na ně zloba a trest nějaké infernální příšery. A v každé zemi mají tu svoji.    

1. Krampus

Profimedia.cz V rámci tradičních výchovných metod stylem "cukr a bič" představuje Mikuláš cukr, zatímco Krampus bič. Daleko více a podrobněji se o tomto předkřesťanském vzoru i pro české čerty dozvíte TADY.    

2. Frau Perchta

imgur.com Nemá nic společného s naší Perchtou z Rožmberka, tedy Bílou paní, co straší v Českém Krumlově i jinde. Tahle původně alpská bohyně přírody dnes v pozměněné podobě i funkci brázdí německé a rakouské kraje od Božího hodu do Tří králů. Hodné děti chválí a odměňuje, zlobivé trestá – přičemž je známá hlavně kvůli tomu druhému. Trest spočívá v chycení dítěte, vyvržení jeho vnitřních orgánů a následném vyplnění břišní dutinky smetím a odpadky.    

3. Jólakötturin

commons.wikimedia.org Islandská "vánoční kočka" – to přesně tohle slovo v islandštině znamená. (Mimochodem z toho zřejmě vytušíte, z jaké jazykové oblasti se vzalo ruské slovo jólka, tedy vánoční stromek.) Jólakötturin je mytická lidožravá šelma. Je třeba předeslat, že na Islandu dodržují tenhle hezký vánoční zvyk – kdo byl přes rok pracovitý a hodný, dostane nové oblečení; kdo byl líný a zlobil, nedostane nic. A tahle kočka chodí a kouká, které z dětí nemá na sobě po Vánocích nic nového. A takové pak sežere.    

4. Belsnickel

R. D. Dunkelbürger Pochází z temných lesů na jihozápadě Německa, později ‚emigroval‘ do USA, kde dnes přežívá v Pennsylvánii v oblastech původně zabraných německými osadníky. Nosí pytel nebo tornu a v jedné ruce bič. Jak asi tušíte, v pytli jsou sladkosti, v biči zas potenciál způsobovat bolest a vyrábět jelita. Přichází do domovů pár dnů před Vánoci, aby upozornil děti, že nemají být rozjívené, i když už jsou svátky i Santa za dveřmi. A TAKHLE to vypadá, když přijde do seriálového Kanclu.    

5. Hans Trapp

Profimedia.cz Další anti-Santa, který rozdává tresty zlobivým dětem, tenhle konkrétně ve francouzsko-německých regionech Alsaska a Lotrinska. Legenda praví, že Trapp kdysi skutečně žil – byl to bohatý, hrabivý a veskrze zlý člověk. Exkomunikovali ho z církve a vyhnali do lesů, kde zamaskován za strašáka číhal na děti, které chytal a jedl. Jednou prý takhle ulovil pasáčka a chystal se k prvnímu soustu, když do něj udeřil blesk. Dodnes na jeho památku chodí Hans Trapp v převlečení za strašáka spolu s Pèrem Noëlem (Otcem Vánoc) a připomíná dětem, že na světě existuje i zlo a že mají být hodné.    

6. Père Fouettard

commons.wikimedia.org Čistě francouzská legenda o "Otci mrskačovi" má prý rovněž reálný základ. Žil byl kdysi zlý řezník se zvláštní úchylkou – pedofágií. Prostě žral děti. Spolu se svou manželkou jednou vlákali do svého domu tři hochy. Zabili je, rozřezali a nasolili. Když tu přispěchal na pomoc svatý Mikuláš. Chlapce vzkřísil a řezníka si zotročil – dodnes s ním na svátek svatého Mikuláše musí chodit a trestat (ovšem jen daleko mírněji) ty, co si to zaslouží.    

7. Zwarte Piet

Profimedia.cz Zwarte Piet, česky Černý Petr, je Santův (Mikulášův) pomocník v Nizozemsku. Není to sice žádná příšera, ale docela milý ‚černý‘ mužíček, který vás ovšem ztrestá, pokud jste během roku páchali špatné skutky. Přijíždí v parníku na svátek svatého Mikuláše spolu se Sinterklaasem (nizozemským Santa Klausem) coby poslušný, ale trestající otrok. Od poloviny 19. století odnáší zlobivé děti do Španělska, kde Sinterklaas bydlí – dnes už není úplně jasné, proč a jak je zrovna právě tohle nějaká forma trestu. Každopádně se Zwart Piet v nedávné době trochu pozměnil – coby černý otrok vzbuzoval antirasistické vášně, takže dnes už to oficiálně není otrok, nýbrž kominík, aby se nějak uspokojivě vysvětlila jeho tradičně černá tvář.    

8. Jólasveinarnir

Jólasveinarnir, česky vánoční hoši, jsou ve skutečnosti islandští trolové. Ne ti internetoví, ale skuteční zákeřní zlobři, co házejí kameny. A taky se v čase kolem Vánoc potkoukají kolem lidských obydlí, kde kradou věci a tropí různé ošklivé neplechy. Proto jimi islandští rodiče strašili své děti, podobně jako výše zmíněnou "vánoční kočkou". Na začátku dvacátého století ovšem pronikly na Island zvěsti o hodném pánovi z Norska jménem Julenisse (obdoba Santa Klause), který hodným dětem nosí dárky. Opět ve výchovné metodě stylem "cukr a bič" představoval Julenisse to první a "vánoční hoši" to druhé. Jenže se to v průběhu času nějak pomotalo, norský ‚Santa‘ se na Islandu neujal, zato z těchto trolů se stali ‚hodní chlapíci‘, kteří dávají dárky do bot, které děti přes noc zanechávají pod svými okny. A tahle nadílka netrvá jako jinde jen jednu noc, ale hned celých třináct – stejný je i počet Jólasveinarnirů, z nichž každý má svou charakteristickou osobnost.    

9. Grýla

commons.wikimedia.org Další islandská ‚monstr-lahůdka‘. Grýla je matka "vánočních hochů". A coby své děti je tahle obryně (proná)sleduje a případně chytá, vaří a žere, pokud zlobí a neposlouchají. To samé pak dělá i s dětmi lidskými. K Vánocům byla ovšem ‚uměle přifařena‘ až v 17. století. Podle legendy měla tři manžele a s nimi 72 dětí, z nichž mnohé různě ‚zlobily‘ a některé i vraždily. Proto je trestala. Asi aby to všechno zvládla, žila s ní ve společné domácnosti také Jólakötturin, její trestající pomocnice.     A když už jsme u příšer a monster a navíc se nám blíží ty Vánoce a štědrovečerní hody, tak buďme rádi za naši národní ‚krysu rybniční‘, tedy kapra. Protože to může být daleko horší.