Na první pohled je to stejně primitivní a neetické, jako kdybyste kradli rohlíky v samoobsluze. Ale pozor, zdání klame. Jízda načerno může mít celou řadu motivací včetně těch ušlechtilých.
1. Dobrodružství
tumblr-com.gif
Na rozdíl od života v pralese, v Antarktidě, v Himálaji nebo na území Islámského státu je život v Praze nuda. Nic vás tu nemůže sežrat, nemůžete zmrznout, nespadne na vás lavina ani vám islamisti neuříznou hlavu. Těch pár loupežných přepadení nebo opileckých rvaček v Praze nestojí za řeč.
Jenže člověk byl tisíce generací vystavován riziku a je na něm závislý jako feťák. Jezděním načerno si do života vědomě pouštíte aspoň trochu rizika, vzrušení a adrenalinu. Nastoupí revizor? A pokud nastoupil, stihnu vystoupit dřív, než po mě bude chtít lístek? Je to podobně slastné jako když skáčete bungee jumping, kradete v sadu třešně, utíkáte ze Stínadel před Vonty nebo se v noci plížíte za cizí manželkou. Díky jízdě načerno je Praha vzrušujícím místem k životu!
2. Protest proti systému
Člověk má potřebu bojovat se společností, svrhnout špatnou vládu, střílet z Aurory a vyloďovat se v kubánské Zátoce sviní. Většinu z nás to asi tak do dvaceti let věku přejde, ale někdo holt duševně nedospěje a s nenáviděným státem se pere celý život. Jízda načerno je pak pro něj každodenním malým výstřelem z Aurory. Zimní palác sice nebude dobyt a nezačnou popravy buržoustů, ale tramvajový revolucionář si může říct: “Tohle je teprve začátek revoluce. Však počkejte, až proti vám povstanou masy!”
3. Zjednodušení života
Pokud načerno nejezdíte, musíte si koupit lístek, poslat placenou SMS nebo si opatřit Opencard (a nahrát kupóny). To všechno vyžaduje jisté úsilí a starosti, které odpadnou, pokud jezdíte načerno. Z bludného kruhu ale bohužel neutečete – vzniknou vám další starosti. Dohadování s revizory, placení pokut, chození k soudu, rvačky s exekutory…
4. Sockování
Šetření peněz jako argument pro jízdu načerno? Někdo to možná dělá, ale tahle motivace je dobrá leda tak pro lůzry a ubožáky. Skutečný hrdý černý jezdec by se k tomu nikdy nesnížil. Socka před revizorem utíká, hádá se s ním a někdy se s ním i pere. Prostě ubohost.
5. Jízda "na statistiku"
Na první pohled sice souvisí s předchozím důvodem, ale je v tom zásadní rozdíl. Jezdec “na statistiku” neškudlí a nesockuje. Jde o racionální finanční kalkulací se započítáním míry rizika. Posuďte sami.
Roční kupon do Opencard stojí 4750 Kč, pokuta je 800 Kč (při zaplacení na místě, jinak je to 1500 Kč). Aby nebylo výhodnější jezdit načerno, musel by vás revizor chytit nejméně šestkrát ročně. A to se nestane ani tomu největšímu smolaři. Jízda “na statistiku” má svá etická pravidla. Jste si vědomi, že porušujete přepravní řád a jste připraveni nést za to důsledky. Chápete, že revizor není váš nepřítel. Prostě jen dělá svou práci. Když vás proto kontroluje, nehádáte se a chováte se slušně a ciilizovaně. V peněžence máte připravených 800 Kč, které mu s úsměvem podáte a popřejete mu šťastný lov.
Revizor je vaším pozitivním chováním překvapen. Začne vám vyprávět, jak na něj přistižení černí pasažéři křičí, plivou a bijí ho. “Ale vy jste slušnej, to se v tramvaji moc často nevidí. Děkuju vám a hezký den!”, řekne na rozloučenou a někdy vám i stiskne ruku. Rozejdete se jako dobří přátelé a vy budete mít navíc i příjemný pocit, že jste jízdou “na statistiku” i přes pokutu výrazně ušetřili.
6. Bojkot dopravního podniku
Tenhle důvod je nejdůležitější, nejlegitimnější a nejidealističtější. Na Dopravním podniku hlavního města Prahy by samo o sobě nebylo nic špatného, kdyby nebyl svázán se dvěma jmény: Martin Dvořák a Pavel Bém. S oběma jsou spojovány stamilionové až miliardové škody.
Bývalého ředitele DP Dvořáka policie obvinila v souvislosti s nápadně nevýhodnou smlouvou na prodej jízdenek, na kterých podle Nadačního fondu proti korupci vydělával lobbista Ivo Rittig. Bývalý pražský primátor Bém navzdory všem tehdejším kritikům doslova protlačil legitimaci Opencard.
"Zisky z ní jdou soukromé firmě Haguess a dalším sedmi firmám, které mají neprůhlednou vlastnickou strukturu a z nichž některé mají více či méně přímou spojitost s lobbistou Romanem Janouškem," dočtete se na Wikipedii. Kdybyste za jízdu tramvají, metrem nebo autobusem platili, tyhle pijavice byste živili. Jeli byste buď “na Rittiga” (s jízdenkou) nebo “na Janouška” (s Opencard).
7. Bojkot Opencard
Poslední důvod sice úzce souvisí s předcházejícím, ale je zaměřený na horkou aktualitu. Projekt Opencard v podstatě krachuje a Dopravní podnik ho nahrazuje primitivními papírovými kupony jako někdy v dobách krále Klacka. Je jedno, jestli za to může promyšlený penězovod bývalého primátora Béma nebo “jen” neschopnost magistrátních úředníků. Podstatné je, že cestující přijdou o peníze. Neproježděnou část kupónu jim totiž Dopravní podnik nevrátí.
Mladá fronta Dnes spočítala, že za výměnu Opencard za papírový kupon každý cestující zaplatí až 1850 Kč. “Houby s voctem!,” volá člověk s bazálním citem pro spravedlnost. “Okrádat se nenechám! Když vy na mě takhle, vrátím vám to stejnou mincí. Odteď najust začnu jezdit načerno a tu vaši zlodějskou Opencard si strčte do zadku!”
A jak pražský revizor pozná, že jedete načerno? Mrkněte SEM.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
