23 výňatků z deníčku finančního poradce

Dělníci kapitálového a finančního trhu, finanční poradci, bývají často démonizování. Přitom to jsou ale slušní lidé, kteří si jdou za tím svým životním štěstíčkem.

Obrázek uživatele Dominik Landsman
Erudovaný glosátor a arbitr všeho, toho času na mateřské dovolené.

Pojďme se spolu podívat na jeden obyčejný den obyčejného finančního poradce.

6:00 – Zvoní mi budík. Musím vstávat. Je tu další den.

6:20 – Rychle jsem zkouknul své oblíbené pasáže vlka z Wall Street. Jako by to točili o mně. Prachy, kurvy, drogy. Svět financí je parádní.

6:30 – Mamka mi uvařila snídani a šla zase spát. Táta mi odmítl půjčit svoje auto, takže to vypadá, že do práce budu muset autobusem. To by se DiCapriovi nestalo. S čím já se tady musím potýkat? Fotr vůbec nerozumí, jak to chodí v tom finančním byznysu.

7:00 – Rychle vyčistit zuby a upilovat rohy na hlavě. Přes noc mi zase trochu vyrostly. Klienti nevidí rádi, když za nimi přijde člověk s rohama.

7:15 – Rohy jsem si upižlal, takže na sebe hodím padnoucí oblek po fotrovi o tři čísla větší, od mamky čerstvě vypranou a vyžehlenou košili, falešné digitálky Casio a můžu pomalu jít stepovat na zastávku.

7:20 – Přemýšlel jsem, jestli si mám to jedno kopyto, co mám na noze, okovat podkovou anebo to narvat do lakýrky jako obyčejně. Nakonec jsem zvolil tradiční lakýrky.

8:30 – Tak jsem konečně v práci. Ta svoloč v autobuse, která smrděla korunou a jela vstříc práci v kolbence za minimální mzdu, to je ta pravá motivace, abych setrval ve finančnictví. Tady ty peníze leží. Jen je zvednout.

9:00 – Manager pobočky, Aleš, si mě nechal zavolat. Prý kolika lidem jsem už dneska volal a kolik smluv jsem uzavřel. Když jsem mu řekl, že ještě žádnou, tak mě před nastoupenými poradci z pobočky výstražně zbičoval. Má pravdu Aleš. Musím zamakat.

9:10 – Volám jak šílený, ale zatím se nedaří. Kamarádi mi od té doby, co pracuju ve finančnictví, neberou telefony. Šlapou si po štěstí. Já bych jim uměl poradit. Ty vole, vždyť jsem měl týden školení. Umím ty nejlepší ajsbrejky, vím, jak mám lidi přesvědčit a vím, že jim mám správně klást otázky. Já bych jim ty finance zhodnotil, to by čuměli.

9:15 – Už ani brácha mi nebere telefon. No, kde to jsme? To je vděk? Zařídil jsem mu parádní pojištění auta, pojištění psa a zhodnotil jeho volné finanční prostředky uložením na datované termínované vklady. To, že mu sebrali byt, protože neměl na splátku hypotéky, protože měl všechny peníze v pojištění na psa, auta a na termínovaném účtu, za to já nemůžu.

9:20 – Tak já už nevím. Jediný, komu jsem se dovolal, byl můj táta, který mi do telefonu jenom zařval, ať si kurva najdu normální práci a už se od nich doprdele odstěhuju a pak zavěsil. Jak jako odstěhuju? Abych dopadl jako brácha? To jsem mu byl dobrej, když jsem mu založil pojištění hlasivek a investoval jeho volné prostředky do bavlny. Ba ne. Já jsem ten vlk z Wall Streetu. Vždyť mám kurva hodinky Casio a na krku zlatý řetízek. Já jsem úspěšný.

9:30 – Konečně. Dovolal jsem se babičce do chudobince a zlomil ji, aby si ještě podepsala nějakou tu smlouvičku. Je to pár měsíců, co jsem ji poradil zajímavé investiční příležitosti a ani ne za dva měsíce si už rochňala v chudobinci s exekucí na krku. Ta žena ví, o čem je život. Je pro mě inspirací.

10:00 – Dneska je středa a to znamená, že mám k dispozici firemního bavoráka. Na hodinu. Okamžitě v něm jedu na schůzku, aby klient viděl, jak jsem úspěšný a jak to s financemi umím.

10:15 – S klientem máme schůzku před kavárnou Monako. Musím přijet autem až k němu, aby mě z něj viděl vystupovat.

10:20 – Ještě tady není. Zkusím objet ještě jednou blok. Tady je zákaz stání. Pokuta by mě zruinovala.

10:25 – Tak jsem objel blok a pořád tu není. To je divný. Zavolám mu.

10:27 – Ty vole, ten ještěr je v kavárně a čeká tam na mě u stolu. Takhle mě neuvidí vystupovat z bavoráku. Co mám teď dělat?

10:30 – Už tři minuty stojím před kavárnou v bavoráku a troubím. Třeba ho napadne vyjít z kavárny a potom konečně před ním vylezu z auta.

11:30 – Nakonec se zadařilo. Klient mě sice neviděl, jak vylézám z auta, respektive, jak mě nasraný provozovatel kavárny zuřivě vytahuje otevřeným okénkem ven a za salvy lepáků a facek na mě huláká, že jsem se snad posral, že tu troubím jako šílenec a kazím kšefty, ale s klientem jsem udělal několik zajímavých byznysů.

Pán je sice v invalidním důchodu a nemá moc volných finančních prostředků, ale to jsme vyřešili. Zprostředkoval jsem mu spotřebitelskou půjčku ve výši sto tisíc, kdy zaplatí jenom tisíc korun denně po celý rok. Získané peníze jsme potom zodpovědně rozdělili na pojištění jachty, kterou nemá, ale chtěl by si jí pořídit, dále potom na pojištění domácnosti, kterou má, ale brzy o ni přijde, no a zbytek jsme vrazili do zajímavých bankovních produktů a Kolumbijských státních dluhopisů. Ty vole, to budou provize jako kráva. To si koupím kravatu.

Nakonec za mě klient zaplatil útratu a já jel s bavorákem opět dál šířit radost a štěstí.

12:00 – Pracovní oběd se Satanem v restauraci. Satan si dal polévku z nářků a k hlavnímu jídlu pečené neštěstí nadívané utrpením. Já si dal špagety. Domlouváme spolu kšeft.

12:30 – Oběd se Satanem mi hodně dal a motivoval mě do další práce. Dneska mám splněno, tak rychle domů, než přijdou rodiče z práce, abych měl chvíli klid.

13:30 – Zkouknul jsem opět své oblíbené pasáže Vlka z Wall Street. Ten film mi úplně mluví z duše. Finanční trhy, to je jedna velká párty, chlast a prachy.

14:00 – Další šichta. Jdu do Alberta rovnat zboží do regálů. Mám to jako brigádu, než se mi pořádně rozjede ta kariéra ve finančnictví, což bude co nevidět. Všichni ještě uvidí a budou mi závidět. Vlk z Alberta toho ještě hodně dokáže.

A TADY se můžete podívat na 15 výňatků z deníčku dlaždiče.

Komentáře