Petr Votava, alias DJ Tráva, si před pár týdny odškrtl pět křížků. Co si myslí o drogách, hipsterech, české taneční scéně a smyslu života?
Pokud si rádi hodíte bokem nebo mozkem, určitě tohle jméno znáte.
Je-li vám pod třicet a nezažili jste euforickou dobu Shakeů v Roxy, vydáte se na Trávu poprvé proto, že se proskrečoval mezi žijící legendy. Podruhé už míříte za nesmlouvavou kvalitou. Pankáč, který poslední dobou hraje velmi něžně, žije a myslí stejně nesmlouvavě.
Za nepřístupnou slupkou se ale skrývá inteligentní a zábavný chlapík , který umí zhypnotizovat dav už přes dvacet let. A kterému půl století ani on sám nevěří.
O jeho názorech na život, svět, drogy, kluby, lidi, budoucnost a přítomnost jsme si povídali nad snídaní - špenátovou polévkou, v 5 hodin odpoledne.
Je ti padesát – čas bilancovat. Dokázal bys svůj život popsat v desetiletých dekádách?
Já to nemám na desetiletý dekády. Spíš už jsem v tomhle životě žil tři různý životy. Samozřejmě dospívání, pak jsem se docela brzo oženil a byl jsem s holkou 14 let, a posledních 15 - 20 let zase úplně jinej způsob života. Každá ta věc tě formuje, každá má svůj účel. Zažil jsem ale pár důležitých životních mezníků, kdy jsem vědomě pracoval na tom, aby se u mě věci změnily.
Jedním z největších byla bouračka v roce 2005, což jednak přerušilo tu mojí nechci říkat kariéru, protože já to za kariéru nepovažuju, takže jsem přes dva roky vůbec nehrál, Potřeboval jsem zastavit, protože jsem nebyl sám schopnej se zastavit a zamyslet. To beru jako osudovej zlom. Pak jsem to měl ještě jednou asi tři až čtyři roky zpátky, kdy jsem zase začal hrát a začlo se mi to nechtěně vracet do starých kolejí - sex, drugs, rock´n´roll. Vycouval jsem z toho ostře. Ze dne na den jsem se sebral, sbalil jsem prostě tašku a odjel jsem do Jižní Ameriky a nevěděl jsem, kdy se vrátím. Původně jsem tam odjel na měsíc, ale zůstal jsem tam sedm měsíců.
Nerad dáváš rozhovory...
Protože mi připadají hloupý. Lidi v nich ze sebe dělají něco lepšího. V showbyznysu se dají vydělat prachy nebo udělat machovský jméno. A ty lidi za tím fakt jdou. Oni potřebují nakrmit ego, mít pocit důležitosti. Já to mám přesně naopak. Byl bych nejradši, kdyby mě nikdo nepoznal, nikdo mě neopruzoval. To je právě tak, že jsem za tím vůbec nešel - kamarádi ze mě udělali DJe, já jsem nechtěl být DJ. Já to mám celý úplně naopak.
Je hrozně snadný stahovat si nějakej pop z Beatportu. Mně jde spíš o autorský věci a ne někomu dělat kašpárka. Myslím, že tyhle moje názory pomohly spoustě lidem. Že se otevřeli a začali používat svoji kreativitu. Já to beru tak, že jsem jim dal impuls. Ale kdybych tu muziku dělal za účelem vyjetý zábavy, tak to nedělám radši vůbec.
Proč tedy hraješ?
Já si totiž myslím, že je úplně jedno, jakou cestu si vybereš, důležitej není ani tak cíl, ale hlavně ten průběh cesty. Ten z tebe dělá toho člověka. Je úplně jedno, jestli člověk zaleze někam do kláštera a medituje celej život nebo pracuje. Jsou dva druhy meditace - vyklidňovací a aktivní. Tu aktivní používaly třeba jeptišky, hrabaly záhony celý den a drmolily přitom ty svoje mantry. Já ji vnímám prostřednictvím hudby.
A neruší tě tam trochu lidi?
Chvilkama jo, chvilkama ne. Zase jako otevřít si hospodu Na mýtince už nemůžu...
Jak vnímáš svoje publikum?
Pro mě to je součást života. Já jsem nikdy nebyl zastánce toho, že on je hvězda, a my jsme ti, co máme stát dole. Podle mě by neměl být žádnej rozdíl mezi DJem nahoře a lidma dole. Proto jsem se nechtěl zúčastňovat těhle komerčních sraček. showbyznys šel takovým pro mě divným směrem.
Máš pocit, že se to zlepšuje?
Mám pocit, že se to zhoršuje. Celosvětově. Teď jsou generace, který se narodili po roce 89, který vůbec nejsou zasažený bolševickou minulostí a myslím si, že jsou to největší oběti systému. Teď je doba, kdy nejvíc funguje spotřební model. Oni si už ani neuvědomují, co to je komerce. Jsou to daleko větší pacienti. Bojím se toho, že až tyhle děti budou mít svoje děti, tak nebudou mít problém si dát čip, protože prostě už teď ujíždí na totálních hovadinách, jako jsou třeba Transformers a tyhlety sračky. Už to nejsou normální bytosti, už jsou to takoví bioroboti. Tady bych byl trošku na pozoru. Lidskej rod sice přežije, stejně jako přežil už všelijaký sračky. Ale mám strach, že to ty lidi jakoby prohráli.
Hrají v tom roli i drogy?
Lidem začíná trošku hrabat. Spousta z nich je na peří a vidíš, že chytají velký psychózy z nevyspání a najednou vidíš, jak jim šibe. To jsem před těma patnácti , dvaceti lety neviděl. To jsou pro mě úplně nový poznatky. Čteš v novinách, jak někomu hrabe a žere hlínu, já jsem si vždycky říkal, kurva, co to žerou na sračky. Najednou jsem zjistil, že berou jenom péčko, který funguje na tom principu, že to rozbíjí vědomí na tisíc kousků jak zrcátko a oni pak neví, co je to pravý. Neví, na co se mají soustředit. Sbírají ze země lesklý předměty jak straky a podobný scénky.
Myslela jsem, že tvrdé drogy, aspoň na taneční scéně, jsou pozvolna na ústupu...
Naopak se drogy berou víc a víc. A hlavně to prostoupilo do všech společenských vrstev. Předtím drogy brala jen úzká skupina lidí, ale já poznám lidi na drogách a dneska narážím na vyjetý lidi v lékárně, v taxíku - taxikáři kompletně všichni, pinglové nebo barmanky - kor ti, co pracujou přes noc, sestřičky v nemocnicích...
Jak se vlastně díváš na zfetované děti, které pod tebou komíhají končetinami?
Nejsem soudce. Nesoudím. Já jsem se naučil v životě nesoudit. Mě celej život soudili. Za to jak vypadám, jak se chovám, co říkám. Mrdám na to. Je to každýho věc.
A co ty a drogy teď?
Já jenom hulim. Od tý bouračky. Nepiju alkohol. Vlastně jsem nikdy nepil. Řekl jsem to jednou v nějakým XMagu: Drogy můžou bejt na jednou stranu velká zábava, ale na druhou stranu to může bejt vchod do největšího pekla. Odsuzuju všechny drogy. Nevadí mi jen ty přírodní a ty co roztahujou vědomí – tráva, LSD, DMT nebo houby. Ale jsou věci, který jsou proti tobě, a těch je daleko víc – alkohol, cigarety a špatný jídlo především.
A systém je podporuje. Což byl podle mě účel devadesátých let, kdy se tu tvořily zákony, tahle republika se teprve stavěla na nohy, a mladou generaci odsunuli na druhou kolej drogami - když to vidím zpětně. Nemá cenu brečet nad rozlitým mlíkem, ale fakt si myslím, že to takhle prostě je. Ale jenom v Čechách, přitom vedle Polsko, Rakousko, Německo, i to Rusko - proč to nikoho jinýho nezasáhlo? Jenom ty Čechy.
V Evropě v podstatě nejsou rozdíly. Ty jsou vytvořené tím nadsystémem. Mladí lidi se chtějí bavit všude stejně. Je jedno, jestli jsi v Americe nebo v Evropě. Ta podstata je úplně stejná. Zažil jsem stejný party ve Finsku a v Itálii. Mezi těmi lidmi není rozdíl. To jsou jen maličkosti. Ekonomická situace a podobně.
V čem jsou Češi jiní?
Češi jsou na jednu stranu uvolněnější, klidně si dají jointa na ulici, oprsklejší, ale vesměs jsou všude stejní. Ten vnitřek je všude stejnej. Proto si myslím, že to byly systémový nástroje, jak nás prostě otupit a zastavit.
Jak podle tebe vypadá ideální party?
Ideální party poznám podle toho, že mám dobrej zvuk, nechoděj žádný blbci s písničkou na přání, poznáš to na energii a na pocitu, poznáš přece, jestli máš dobrej pocit, nebo špatnej. Dobrý byly moje narozeniny v Roxy. Sice nejsem zastánce velkých oslav, ale musím uznat, že tohle byl nářez v tom, že jsem si chvilkama připadal jak na třídní schůzce po 30 letech. A zároveň tam fakt byla energie, že se dala krájet. Myslím, že Roxy tohle dlouho nezažila. Jindy tam přijdeš a je tam 20 Čechů a 200 turistů. A teď, jestli v tom 1000 lidí bylo 20 turistů, tak to bylo moc. Fakt si to ti lidi užívali.
Kde se ti dobře hraje?
Teď je to s těma klubama trošku na pytel. Souvisí to s ekonomickou, politickou i kulturní situací. To jsou věci, které jsou provázané mezi sebou. Serou mě. Spoustu klubů tady mají řezníci - lidi, kteří mají peníze a vůbec nerozumí kultuře. Zasírají to takovýma kydama, že jim jde o to, aby se lidi bavili. Ale zjistíš, že ta klubová kultura tam vůbec není. Že to je zase taková poťouchlá diskoška.
Skoro všude jsou navíc playlisty, co máš hrát. V podstatě ani v Roxy nemůžeš skoro hrát vlastní věci. Řekli mi tam, abych přitvrdil a zrychlil, tak jsem je poslal do píči. Nechci hrát tvrdě a rychle. Teď už je pro mě jiná doba. Navíc se všude hraje se z cédéček nebo z compu. Já jsem byl jeden z posledních DJů, kterej hrál z desek.
A proč nehraju třeba na Mácháči? Protože mi Gabo řekl, že já jsem jedinej DJ, kvůli kterýmu musí objednávat gramce a řešit OSU a Polygram. Ostatní jsou diskjockeyové a hrajou cizí písničky. Mně nevadí, že nehraju na Mácháči, protože je to už dlouho diskoška pro děti, ale tady vidíš ten princip taneční kultury.
A co hipsterský kluby?
Na hipstery úplně seru. Hipsteři – to je nějakej dementní omyl pár intelektuálních buzen, který se nejradši honěj před zrcadlem podle mě. V Berlíně jim říkají nazi hipster. Víš co, to jsou takový komerční ústřelky. Já to vůbec neberu vážně. Já jsem to viděl v 70. letech, když mi bylo 13, tak to byly buď máničky nebo diskofilové. V 80. letech jsi byl buď pankáč nebo metalista a teď jseš nějakej indies, kterým mladý říkaj fuckers, že jako všechno fakujou nebo jseš hipster – hezkej, příjemnej, kterej tomu jako rozumí, myslí si, že má vkus. Z mýho pohledu to je úplně směšný.
Co si myslíš o tom, že lidi mají pocit, že je má někdo jiný bavit a přitom nedohlédnou, že oni vytváří tu party. Že bez nich to nepůjde...
Tohle je u každého jinak. To nejde zobecňovat. Uvědom si, že někdo jde na tu party, protože toho po tom pracovním tejdnu má moc - jakože vypnout. Někdo se doma pohádá a je nasranej na partnera, tak jde nasranej kalit. Někdo se zase nudí a neumí být doma sám, tak jde mezi lidi, ale je nekňuba, takže stojí v rohu. Budeš mít tisíc lidí a tisíc jinejch osudů a tisíc důvodů, proč tam bejt. A tisíc důvodů, proč se nebavím zrovna v tu chvíli. Já jsem jenom takovej spojovatel, převaděč. Převedl jsem lidi z 20. do 21. století a ukázal jsem jim, že jsou tady vrátka, kterýma to taky ´de.
Ty jsi takový enfant terrible české taneční scény…
Na androš jsem moc slavnej a na mainstream jsem moc špinavej a moc androš. Já jsem se vždycky potácel mezi tím. Nikdy jsem nechtěl bejt systémák, to už mám dvacet let za sebou. Ale nikdy jsem nechtěl bejt ani disko-kokot, kterej rozdává úsměvy a plácá rukama.
Jsem jinde. Baví mě vytvářet živě na místě, nebaví mě stát a mačkat čudlíky. To bych se zbláznil. Jsem úplně jiná povaha. 5x tejdně to ti kluci dělají, hrají ty samý písničky. Pro mě to je nepředstavitelný. Pamatuju si, jak jsem ze začátku musel hrát desky dokola, protože jsem jich měl málo. Ale nedovedu si představit, že jdeš na DJe a ten ti hraje ty samý tracky, co hrál před deseti lety za sebou. To je pro mě naprostej úlet. Pak ti řekne, když oni to ti lidi mají rádi. No, pěkný hovno, když nic jinýho neznaj´, tak je asi jasný, že to mají rádi, ne?
Kterých svých kolegů si vážíš?
Mám tam pár přátel mezi nima. Pak jsou lidi, který mají opravdu talent. Myslím, že jeden z mála nedoceněnejch producentů je Risto. To je kluk, o kterým skoro nikdo neví, ale všichni znají jeho práci – Kapitána Lásku, Jamese Coola, PSH – on je takový ten člověk v pozadí. Spíš se zeptám já tebe - za co bych si ji měl vážit?
Co by pro tebe byla „značka ideál“?
Já jsem si naivně myslel, že tady půjdeme tou německou cestou – kvalitnější inteligentnější klubový kultury. Což se nestalo, protože tady ty podniky nejsou. A když nejsou podniky a nemáš support rádií,tak to lidem nemůžeš vyčítat – nemají možnost, ani neví, co po nich chceš a kam míříš. To bude nějakou dobu ještě trvat. Jsme takoví opoždění proti Anglii a Německu. Dospějeme k tomu, ale bude nám to ještě chvilku trvat. Když se to mohlo zrodit v Polsku a Rumunsku, takových pro mě vidláckých zemích, tak to musí vzniknout i u nás.
Tady ale musí proběhnout určitý věci – ekonomická situace se musí zhroutit, tady musí všechno padnout na držku. Aby se to očistilo. Protože tenhle stav vypadá, že je skvělej, ale je to jen taková naleštěná bída, která se každou chvilku zhroutí. Musí se změnit víc věcí. Party bude až produkt.
Kde se vidíš za 10 let?
Neřeším. Nevím, co bude zítra. Já jsem tady a teď. Proto i nerad odpovídám na otázky z minulosti. Pro mě je minulost už pasé. Vůbec, ať byla jakákoli. Ať jsem udělal něco dobrýho, nebo něco posral, už mě to nezajímá. Naučil jsem se v životě pozitivně projektovat dopředu – to usnadňuje život. Život je náročnej, já to tady beru tak, že jsem prostě v tomhle podivným 3D očistci, abych mohl jít dál, a to znamená, že nemá smysl odsud utíkat, myslel jsem, že sem nepatřím – pěkný hovno – naopak sem patřím a co nejdýl. Abych odboural sračky, který máme každej v sobě, abych je přemohl.
Každej má v sobě nějakýho démona. A spousta lidí si to nechce vůbec přiznat. A jak s tím kurva můžu něco dělat, když si to nechci přiznat. Já jsem si to přiznal velice brzo a celej život s tím bojuju. A to ty lidi nevidí. Oni tě vidí jako nějakýho Dje, kterej má prostě buď dobrou, nebo špatnou náladu a už tě soudí.
Oni se radši koukají ven, než aby se podívali dovnitř. To je to, co mě na tomhle systému uráží a sere. Mě uráží ten nadsystém, kterej tě blbne a deformuje a zároveň ty lidi, který mu to žerou – ti ovčani. Ta Ukrajina a Paříž, to byly prostě úplně standardní klasický ukázky, jak to funguje. Lidi nejsou schopní si vytvořit ani vlastní názor, okamžitě žerou to, co jim napíšou, kdekoliv, kdokoliv. Ti starší jsou ovce, který žerou všechno a melou nesmysly a ty mladý zase všechno fakujou. Pak kurva se nemůžeme divit, že žijeme v takovým srabu.
Spousta lidí nemá upravený priority. Pro ně je život, že se něco rozsvítilo a když se umře, tak se zhasne a už nic není. Což je prostě píčovina, protože já si myslím, že vědomí je nesmrtelný. Ale spousta lidí si tohle nechce přiznat. Nebo ti řeknou – to jsou nějaký esoterický kecy, jdi s tím do prdele, to je nějaký New Age.
Jak přesně to podle tebe funguje?
Začíná to základní otázkou – proč jsme tady a kam jdeme. Já osobně si myslím, že není důležitej ani ten cíl jako spíš cesta – průběh cesty, ten tě zoceluje a vytváří tvůj charakter. Pakliže budu brát život jenom spotřebně a užívat si a mít rodinu a mít se dobře, tak prostě ten život je úplně zbytečnej, tak ho rovnou můžu vzít a zahodit. Myslím, že jsme tady z důvodu vnitřního očistce, jako bysme šli do nějaký školy, kde se prostě máš něco naučit. A buď tou školou projdeš, nebo propadneš. A ty propady a pády jsou důvody k reinkarnacím, protože se vždycky rodíš do stejnýho systému, abys měl stejný zkoušky, jak jsi měl předtím. Proto se tady ty bytosti furt motají dokola. A nejsou schopný se z toho vymanit.
Napřed si musíš uvědomit, že se točíš v kruhu – najednou furt narážíš na stejnej model – je nějaký renonc v tvým přístupu, myšlení a názoru, který jsi buď po někom převzal – po rodičích, po kámoších nebo v televizi, nebyl sis schopen vytvořit vlastní názor a už jenom to vytvoří kruh. Nebo v sobě máš nějakou sračku – třeba lžeš.
Život tě tak ořeže, že najednou se začneš motat v kruhu a někdo si to uvědomí brzo. Někdo třeba až po x letech. Jde jenom o to, jestli jsi pokrytec, jestli jsi schopen si to přiznat vůbec. Můj nejhorší vztah trval asi měsíc, jsem se rozešel s buchtou – třicetiletou inženýrkou, protože jsem jí nachytal asi na tisíci lžích. A když jsem se jí zeptal: „Proč lžeš? Vždyť nemusíš lhát.“ Řekla mi na to: „Já nelžu, já si pouze upravuju realitu.“ To úplně čumíš, jak to mají ty lidi rozdaný v těch palicích. Teď si vezmi, když se ti začne motat 10 milionů dementů na jednom místě. Tak z toho máš Českou republiku.
Na leckoho působíš arogantně...
To je dobře. To je v pořádku. To je součást image. Hele, mně je totiž úplně jedno, co si o mně myslí lidi. Já tím nežiju. Protože většinou si myslí něco špatnýho a potom dávají špatný programy do mýho vědomí. Samozřejmě mám svoje sračky, mám svoje chyby, ale nemám žádný ego, který by potřebovalo sytit. Od toho jsem se oprostil. Nemám důvod to vysvětlovat, buďto to pochopíš po svým, nebo táhni do prdele.
Vím, že tenhle můj drsnej přístup se spoustě lidí nemusí páčit, ale to už není můj problém. Kamarádi z toho mají srandu. A teď vážně. Tohle je vážná věc – když máš problém s Trávou – tak máš problém ty, ne Tráva. To jsou nějaký tvoje problémy. To nejsou moje problémy.
Tak to se ti musí žít docela blaze.
Je to náročný. Žít s Trávou 24 hodin denně není žádná prdel. Já mám řádně naloženo, když chci. :-)
Zhruba o Vánocích by mu měla vyjít další deska - tentokrát sólová, na které momentálně maká. Bude to kompilace nových i starých hitů, které má každý milovník elektronické muziky zažrané hluboko pod kůží, namátkou jmenujme třeba Middle Ground nebo Oceán. Jedna větší laskomina než druhá. Nějak se nemůžu rozhodnout, která je lepší... Dejte si je obě.
A TADY máte rozhovor s mužem, který chodí vždycky včas.
Podobné články
Arian Ebrahimi
Martin Miko
Doporučujeme
