Zatímco většina kapel se drží od Paříže co nejdál, ruší koncerty po celé Francii a s brzkým návratem do místních klubů nepočítá, hudebníci, kteří byli v epicentru pařížského masakru, mají hodně smělé plány.
„Do Bataclanu se brzy znovu vrátíme a rozezvučíme ho. Byli jsme svědky šíleného momentu, kdy tohle místo uticho a je naší povinností přivést ho opět k životu,“ prohlásil v rozhovoru pro magazin Vice třiačtyřicetiletý Jesse Hughes, frontman kapely, která v útrobách pařížského klubu pohřbila své fanoušky, přátele i kolegy.
Otevřená zpověď hudebníků jde až na dřeň jedné z nejděsivějších událostí, která se v osudný pátek 13. v Paříži udála. „Několik lidí se schovalo v naší šatně, ale ti vrazi stejně vtrhli dovnitř a všechny je zabili. Přežil to jen jeden kluk, který se schoval pod moji bundu,“ popisuje do detailu celou událost.
„Nejdřív jsem si myslel, že se něco posralo v ‚PAčku'‘(pozn: ozvučovací systém), ale hodně rychle mi došlo, že to nebude ten problém. Běželi jsme na okraj podia a vůbec jsme netušili, odkud se střílí. Zdrhali jsme ze scény a utekli jsme ven bočními dveřmi. Ty děti nám ještě udělaly zeď a pomohly nám dostat se ven,“ řekl na kameru kytarista Eden Galindo.
K výpovědi se připojil i zvukař kapely Shawn London: „Byl jsem docela daleko od jeviště, můj mixák byl až v blízkosti vstupních dveří. V klubu zrovna panovala skvělá atmosféra, fanoušci zpívali každou píseň, ale pak tam vtrhli dva lidi a začali kolem sebe bezhlavě střílet. Všichni se začali kácet k zemi, někteří skončili pod mým pultem, kde hledali úkryt. Jednomu z těch střelců jsem se podíval přímo do očí. Vystřelil, ale minul mě,“ skládá střípky z šílených vzpomínek.
„Střílel a z mého mixáku lítaly všude kolem knoflíky. Ulehl jsem okamžitě dolů a byl jsem si jistý tím, že můj rychlý pohyb zaznamenal. Střílel dál a volal Alláhu Akbar. Okamžitě mi došlo, co se děje, všude kolem byla krev. Vedle mě ležela postřelená žena. Řvala bolestí. A já jsem se ji snažil tišit, aby na nás neupozorňovala. Pak bylo chvíli ticho, protože si musel znovu nabít náboje, a k tomu se musel dostat do batohu. Těchhle pár sekund jsme využili k tomu, že jsme se asi se šesti lidmi rozeběhli. Jenže on začal znovu střílet, opět jsme ulehli a kryli se, a pak ještě jednou. Vzal jsem tu zraněnou holku a chtěli jsme se dostat ven předními dveřmi, které byly ze skla. V momentě, kdy jsme se k nim přiblížili, tak se rozletěly na tisíc kousků, protože je zasáhla kulka. Přešli jsme spoustu bezvládných mrtvých těl, než jsme se dostali na ulici,“ dodává detaily masakru.
„Víte, my jsme opravdu hlasitá rocková kapela, ale ty rány přehlušily všechno. Okamžitě jsem věděl, že něco není v pořádku. Cítil jsem střelný prach. Podíval jsem se mezi své bubny kolem sebe a viděl dva lidi, kteří pálili do davu. Pak jsem se plazil přímo na okraj jeviště a vyběhl ven,“ přidává se k rekonstrukci hrůzného příběhu bubeník Julian Dorio.
Masakru v Bataclanu na místě podlehlo 89 lidí včetně merchandise managera Nicka Alexandra. Bylo mu 36 let.
Eagles of Death Metal se však také nechali slyšet, že se nemohou dočkat, až se do klubu Bataclan opět vrátí. „Strach je to, co chtěli teroristé vyvolat. A my jim ho nedáme,“ zní v prohlášení.
A TOHLE je 13 obrazových reakcí na pařížský hrůzný pátek 13.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
