Bořiči rychlostních rekordů: nechte se opojit vůní spáleného benzinu

Víte, kdo byl úplně prvním dobrodruhem, pokoušejícím se uřídit auťák v co největší rychlosti po pláni vyschlého solného jezera Bonneville v americkém Utahu a nezabít se při tom?

Ten nadšenec se jmenoval Bill Rishel. Asi jste s ním do hospody na pivo nechodili, protože tuto legraci předvedl se svým speciálem Průbojný šíp už v roce 1907.

Zanedlouho po něm to znova zkusil místní rodák Ab Jenkins a vytvořil vytrvalostní rekord - pilotoval Šíp nepřetržitě 24 hodin na 16-ti kilometrovém okruhu při průměrném tempu 182 km v hodině, tehdy závratné rychlosti. A v tuto chvíli začíná honba za lámáním rychlostních výšin. Prosolený plácek se okamžitě stává Mekkou pro nadšence z celého světa, zatvrzele rozhodnuté pohřbít časy a výkony dosažené svými předchůdci.

Piloti a jejich týmy sebou do Utahu přivážejí speciální stroje s vykuchanými vnitřnostmi kvůli snížení hmotnosti, zaobleně hladkými karoseriemi a vybavené těžce nadupanými motory. Vznikají různé třídy konkurenčních speciálů, od plynových a elektrických mašin, přes upravené sériové roadstery a počátkem 60. let také tryskově poháněná auta s motory vymontovanými z armádních stíhaček. Na rekordy velmi plodný byl rok 1965, kdy se sjeli ti nejlepší. Další rok, v srpnu 1966, dosahovaly tryskové vozy rychlosti více než 960 km/h! A to se opravdu nebavíme o letadlech, ale po zemi se pohybujících strojích. Mimochodem, dosavadní platný rekord nese číslovku 1228 km/h a drsňák Andy Green tak překonal i zvukovou bariéru.

Ať se práší za kočárem!

A na závěr se ještě můžete podívat na 10 nejstupidnějších světových rekordů.


Komentáře