Bojíte se islámu? Seznamte se s ním I.

Největší strach míváme z toho, co neznáme. Tady je věcný a nezaujatý popis náboženství, které vyznává asi 1,6 miliardy lidí. Zvykejme si na něj – budeme to potřebovat.

Obrázek uživatele Ivan Brezina
„Svět patří těm, co se neposerou.“

Snad o žádném jiné východní víře nekoluje mezi obyvateli Západu tolik mýtů, dohadů a zkreslených představ. Nedivme se - průměrný Čech viděl muslima jen na obrázku románu Karla Maye Divokým Kurdistánem. Než ale propadnete strachu z „krvelačných islámských fanatiků“, je dobré si uvědomit tři věci:

1.

Dnešní negativní obraz islámu v Evropě je do značné míry pozůstatkem dávných bojů křesťanů s muslimy a uměle vyrobeným křesťanským strašákem, pocházejícím ještě z časů křížových výprav a tureckých nájezdů.

2.

Senzační černobílá podoba nebezpečného islámského teroristy se skvěle hodí dnešním evropským politikům a novinářům. Jde totiž o jasně srozumitelný a čtenářům či voličům dobře prodejný obraz nepřítele. Arabista Miloš Mendel přiléhavě mluví o „antiislámské xenofobii“.

3.

Islám (víra) nerovná se islamismus (ideologie). Je totiž třeba důsledně rozlišovat mezi samotným náboženstvím a způsobem, jakým je toto náboženství velmi malou částí muslimských politiků (a fanatiků či extrémistů) zneužíváno k cílům, které s podstatou islámu nemají mnoho společného.

Všechno je jinak

Z nepochopení těchto tří věcí plyne časté překvapení cestovatelů, kteří poprvé v životě navštíví „nebezpečné“ islámské země, jako je třeba Írán nebo Pákistán. Bývají šokováni, jak dalece se jejich původní obavy liší od toho, co zažívají. Diví se, když místo krvelačných a nenávistných hrdlořezů potkají zcela mírumilovné, příjemné a často až neuvěřitelně pohostinné lidi, kteří jim jako „nevěřícím“ prokazují úctu a nezištně pomáhají v případných nesnázích.

Základem je ovšem dodržovat muslimské normy oblékání a projevovat aspoň základní respekt k jejich víře. Pokud tak neučiníte, nikdo vás sice nebude napadat a zabíjet, ale zcela zbytečně zavdáváte muslimům příčinu ke stejně nesmyslným předsudkům o „bezbožných nevěřících“, jaké často míváme my o nich.

Britský diplomat James Morier v proslulém románu Hadži Baba z Isfahánu (1824) popisuje zkreslené představy muslimských Peršanů o obyvatelích Evropy těmito literárně velmi silně přibarvenými slovy: „Chceš–li, můžeš je nazývat jedním národem, a možná, že je to správné: vždyť všichni si holí bradu, nechávají si růst vlasy na hlavě, nosí klobouky a těsné, přiléhavé šaty, pijí víno, jedí vepřové maso a nevěří v blahoslaveného Mohameda. Ale proč se vlastně o ně staráš? Jsou to všichni stejní psi – všichni se zrodili na jednom hnojišti. Je–li nějaká nebeská pravda, a my přece věříme ve svůj svatý Korán, všichni se budou na onom světě smažit v jedné peci...“

Ksichty nebo klikyháky?

Islám je přísně monoteistické náboženství (tedy vyznávající jediného Boha). Způsob jeho uctívání je přesně předepsán rituálními předpisy, závaznými pro každého muslima a nezávislými na jeho libovůli.

Islám zakazuje nejen zobrazování Boha, ale i živých bytostí, ve kterých sídlí nesmrtelná duše. „Právo na stvoření života náleží jen Bohu,“ vysvětluje Robert Langdon, fiktivní profesor náboženské ikonologie z románu Dana Browna Inferno (2013). „Proto člověku nepřísluší, aby život – boha, lidi či zvířata – zachycoval obrazem.“ Jeden z Langdonových studentů to parafrázuje: „Křesťané si potrpí na ksichty, muslimové na klikyháky.“

A Otto Janka v cestopisu Poušť jde za tvým stádem (Olympia 1983) dodává: „V souhrnu Prorokových výroků je varování sochařům, že anděl nesestoupí do jejich domu a že není dobré napodobovat Boha a tesat sochy, které jsou jako živí lidé, ale nežijí: ‚Až přijde Soudný den, poručí vám Bůh, abyste jim vdechli život. Když se vám to nepodaří, budete zatraceni.‘ Od té doby nejen sochy, ale ani obrazy nemají místo v muslimském umění.“

Právě proto islámští dobyvatelé v minulosti tak negativně „prosluli“ svým obrazoborectvím a ničením soch v chrámech jiných náboženství. Právě proto je muslimy za „neslušné“ považováno někdy třeba i zobrazování a fotografování žen. A právě proto v mešitách na rozdíl třeba od křesťanských kostelů nebo hinduistických chrámů nenajdete žádné obrazy ani sochy. Jsou tam jen abstraktní geometrické obrazce, kaligraficky zdobné nápisy a stylizované květinové vzory (tzv. arabesky).

V islámu skoro chybí mytologický rozměr. Nenajdete tu žádnou obdobu hinduistických či buddhistických pověstí a pohádek o příhodách bohů či Buddhy, ale jen střízlivé a neepické příběhy ze života proroka Mohameda (tzv. hadísy).

(Autor je agnostik, nikoli muslim. Na cestách po různých islámských zemích od Turecka po Indonésii prožil více než tři roky života).

Bojíte se islámu?

Anketa se načítá...

Komentáře