Babiš jde do boje o Hrad

Andrej Babiš se oznámením své prezidentské kandidatury současně podle všeho zařadí mezi menšinu svých rivalů v daném klání, kteří v rámci příslušné kampaně utratí, resp. hodlají utratit celou zákonně povolenou částku, tedy 40 milionů korun před prvním kolem volby.

První kolo se bude konat v polovině ledna. Babiš tedy může nyní na kampaň vydat zhruba 16 milionů korun měsíčně, tedy přibližně 530 tisíc korun denně včetně víkendů.

Celou sumu 40 milionů hodlá podle vlastních prohlášení vydat během kampaně pro první kolo prezidentské volby už jen Petr Pavel a Danuše Nerudová. Další prezidentští kandidáti si zřejmě vystačí – či budou muset vystačit – s částkou o řád nižší, tedy s jednotkami milionů. A v některých případech zjevně ani s takovou ne.

Je ovšem třeba říci, že legislativa týkající se financování prezidentské kampaně je poměrně „děravá“. Pokud například propagaci určitého kandidáta zafinancuje nějaký podporovatel, nezapočítají se takové výdaje jako výdaje na kampaň, přestože kampaň fakticky jistě podpoří.

Babiš má oproti dalším kandidátům výhodu takřka stoprocentní známosti mezi českou veřejností. Všichni ostatní kandidáti jsou citelně méně známí, v některých případech dramaticky méně známí. Babiš tedy nemusí v rámci kampaně financovat tu její část, která slouží u ostatních rivalů k představení sebe sama voličům. Babiše vlastně všichni znají. Babiš může tedy rovnou financovat tu část kampaně, která bude jeho obecnou známost dále rozvíjet kýženým směrem. Zřejmě se bude snažit stylizovat do úhlavního kritika vlády.

Většina ostatních kandidátů, kteří mají významnější šanci celkově zvítězit, nebude k vládě tak kritická jako Babiš. Babišovi protikandidáti zpravidla potřebují hlasy voličů a příznivců stran současné vládní koalice, takže přirozeně si je nebudou chtít pohněvat nestřídmou kritikou. Babiš tyto zábrany mít nebude. Nebude muset. Naopak, pokud marginalizuje Josefa Středulu, dalšího z kandidátů, monopolizuje (a případně mobilizuje) si tu část kandidátského spektra, jež je k vládě silně kritická a jejíž zástupci mají často pocit, že jejich hlas loni u parlamentních voleb propadl.

Nelze proto také vyloučit, že Babiš nabídne Středulovi nějaký „výměnný obchod“. Může třeba navrhnout, že jej – bude-li zvolen prezidentem – jmenuje do bankovní rady České národní banky, pokud se Středula nyní z kampaně stáhne a Babiše podpoří.

Babiš by pak ještě s větším dosahem mohl tepat vládu ze všech možných pozic. Zřejmě nejvíce kritiky od něj vláda sklidí za energetickou drahotu. Platí tedy, že čím horší bude průběh energetické krize v nadcházejících měsících, tím lépe pro Babiše. Také čím vyšším fakturám a zálohám na energie budou lidé a firmy v Česku čelit, tím spíše padne Babišova monopolizovaná kritika vlády na úrodnou půdu. V tomto smyslu nyní Babišovi příliš nehraje do karet to, že se energetická situace v EU vyvíjí příznivěji, než se ještě před několika měsíci obecně čekalo. Ceny plynu v EU od konce srpna klesly o více než 70 procent, zejména díky teplému počasí a naplněným zásobníkům.

Navíc, to, že Babiše všichni znají, není jen výhoda. Ostatní kandidáti mohou v rámci kampaně různě lavírovat, svá případná negativa či problematické záležitosti, dosud veřejnosti utajené, dále skrývat. Zatímco Babiše už všichni znají a podstatná část veřejnosti k němu proto chová silné antipatie. Tento fakt zásadně snižuje Babišovu šanci na úspěch zejména ve druhém kolem prezidentské volby. Babiš je tak známý, dá se říci „provařený“, že sebenákladnější kampaň mu u té části veřejnosti, jež k němu chová silné antipatie, stejně nepomůže. Ostatní kandidáti jsou v tomto smyslu „tvárnější“, nebudou tedy veřejnost tak polarizovat, což se zvláště ve druhém kolem může ukázat být rozhodující výhodou.