Aktivisté chtějí narovnat genderové prostředí. Více mužů do cechu uklízeček a manikérek

Poslední dobou slýcháme, že se pomalu společnostem daří vyrovnat poměr mužů a žen ve vedoucích pozicích. To je ta dobrá zpráva.

Obrázek uživatele Dominik Landsman
Erudovaný glosátor a arbitr všeho, toho času na mateřské dovolené.

Co už se tak moc neřeší, je zařazení mužů do doposud většinou ženských profesí. Když genderová rovnost, tak pro všechny.

Iniciativy se chopili aktivisté z organizace „Muž je taky žena“, kteří v tomto směru chtějí šířit osvětu a hlavně prosadit naprostou rovnost pohlaví ve všech profesích.

„Všude se řeší jenom ženy a jejich zařazení do společnosti, ale zapomíná se na muže. Ti taky mají své sny. Zaslouží si stejné příležitosti jako jakákoliv jiná žena. Mně se zdá, že ta mentalita společnosti se zasekla někde ve středověku. Muž je brán jako živitel. Společnost tlačí muže, aby byl manager, podnikatel anebo kosmonaut. Copak muž nemá právo být dojičkou krav?“ rozčiloval se František Cyrhola z nadace „Muž v tísni“.

Aktivitu některých skupin začíná podporovat široká veřejnost. Lidé si uvědomují, že to muži v současné době nemají lehké a je proto třeba je podpořit.

Navzdory novému stoupajícímu trendu v emancipaci mužů tu jsou pořád obory, kde myšlení zamrzlo v minulosti a muži to tam nemají jednoduché.

„Odjakživa mě bavilo uklízet. Mým snem bylo stát se uklízečkou, ale nikdy na to nebyla doba. Můj otec ze mě chtěl mít managera nadnárodního koncernu. Trápil jsem se a vůbec mě to nebavilo. Potom jsem si ale všimnul, že atmosféra ve společnosti se uvolnila a i muži dnes mají nárok jít si za svým snem. Rozhodl jsem se, že se stanu uklízečkou. Přihlásil jsem se do jedné nejmenované firmy na úklid. Už při pohovoru jsem se necítil vůbec dobře. Paní majitelka se mě zeptala na mé předešlé zkušenosti a potom chtěla, abych si svlékl košili. Při tom mě natáčela na kameru. Bylo to ponižující.

Našel jsem si posléze úklidovou firmu vlastněnou mužem. Ten pohovor byl úplně jiný. Bavili jsme se o fotbalu, o pivu a o krkání a smradlavých nohách. Přijal mě, ale do kolektivu se mi nedařilo zapadnout. Ostatní uklízečky na mě koukaly skrz prsty. Dělaly mi naschvály a měly nevhodné sexistické řeči. Vůbec mě nebraly za sobě rovného. Plácaly mě po zadku, pískaly na mě a vůbec mě nechtěly pouštět do náročných úklidů. V podstatě jsem jenom luxoval,“ rozplakal se pan Vladimír Týnec při vzpomínce na své začátky v profesi uklízečky.

Ani v cechu manikérek to muži nemají jednoduché. V tomto odvětví panuje značná nevraživost. Navíc zákaznice stále mužům příliš nedůvěřují a místo od muže si nechají udělat nehty raději od ženy.

„Já se ale fakt snažím. Dokonce se pokouším se zákaznici hovořit o jejich pocitech, naslouchám, jak pomlouvá manžela nebo kamarádku. Pořád to ale nestačí. Co vím, tak někteří mí kolegové zašli tak daleko, že zkouší menstruovat, aby je ženy začaly brát vážně. To je až nelidské, co musíme my manikéři vytrpět, aby nás ženy konečně přijaly,“ stěžoval si pan Antonín T., který se už dva roky živí tím, že barví ženám nehty.

„Poslední dobou se to ale začíná zlepšovat. Není to zdaleka perfektní, ale progres je rozhodně vidět,“ dodává jedním dechem pan Antonín.

Jak je vidno, tak když se chce, tak jde všechno. Jenom je potřeba, aby problém společnost dostatečně pochopila a uvědomila si, že dnes není pohlaví, co rozhoduje. Hlavní je cílevědomost a odborné znalosti.

Ačkoliv se chystá zavádění povinných kvót pro muže do vybraných oborů, je možné, že to potřeba nakonec nebude a společnost statečným mužům dovolí sama od sebe jít si za svým snem.

A TADY se dozvíte, že v rámci genderové rovnosti byl schválen zákon zakazující mužům močit ve stoje.

Komentáře