80 let od pádu krále nebes: 8 zajímavostí o legendární vzducholodi Hindenburg

6. května 1936 se z nebe zřítila během přistávacího manévru legendární vzducholoď LZ 129 Hindenburg. Tento klenot německého leteckého inženýrství sestavený v roce 1935 byl svého času největším létajícím strojem všech dob a právem tak byl nazýván králem nebes. Ač si pád Hindenburgu vyžádal "jen" 36 životů, je pro leteckou dopravu symbolem toho, co pro dopravu lodní představuje potopení Titaniku, na jehož palubě zemřelo kolem 1500 lidí.

1) Jméno po říšském prezidentovi

Třicátá léta dvacátého století již byla obdobím, kdy si člověk podmanil nebesa a letecká doprava již nebyla jen experimentem pro ty nejodvážnější, ale stala se nejrychlejší možností, jak překonávat dlouhé trasy. Kromě letadel byly nesmírně populární i vzducholodě a Německo bylo považováno za výrobce těch nejlepších. Proto v roce 1931 přišla společnost Luftschiffbau Zeppelin s ambiciózním plánem sestavení největší vzducholodi všech dob. Ta nesla označení LZ 129 (první dvě písmena jsou zkratkou názvu společnosti, číslice pak říká, že byla 129. postavenou vzducholodí). Po čtyřech letech konstrukčních prací byla v roce 1935 rekordní vzducholoď pokřtěna po říšském prezidentovi a hrdinovi první světové války, polním maršálu Paulu von Hindenburgovi.

2) Největší a nejdražší

Hindenburg byl ve své době nejen největší vzducholodí, ale i největším létajícím strojem všech dob. Megalomanství konstruktérů a využití těch nejmodernějších technologií s sebou přineslo i fakt, že vzducholoď byla i do té doby nejdražší. Stavba 245 metrů dlouhého Hindenburgu (o 25 metrů kratšího než Titanic) s duralovou konstrukcí o průměru 40 metrů přišla společnost Luftchiffbau Zeppelin na 500 tisíc tehdejších liber, na dnešní peníze tedy zhruba miliardu korun. Ani letenky nebyly nejlevnější, naopak let Hindenburgem byl výsadou pro společenskou smetánku. Průměrná cena lístku byla zhruba stejná jako cena malého automobilu, který si v hospodářskou krizí zmítaném Německu mohl dovolit jen málokdo.

3) Po Německu, po Evropě i přes Atlantik

První let Hindenburgu se uskutečnil 4. března 1936 nad německým městem Friedrichshafen. Na palubě vzducholodi poháněné čtyřmi motory Mercedes-Benz o celkovém výkonu 3560 kW bylo na její panenské plavbě po obloze celkem 87 pasažérů a členů posádky. Maximální kapacita Hindenburgu byla 61 členů posádky a od 50 do 70 lidí podle délky letu. Kromě několika letů po Německu a v rámci Evropy byl ale Hindenburg zamýšlen primárně jako transatlantický dopravní prostředek, vzdálenost mezi Evropou a Amerikou dokázal překonat více než dvakrát rychleji než záocenánské parníky. První transatlantický komerční let s pasažéry se uskutečnil 29. března 1936, kdy Hindenburg letěl z německého Löwenthalu do brazilského Rio de Janeira.

4) Ve službách nacistů

Rok 1936 byl pochopitelně rokem, kdy byla v Německu na vzestupu nacistická strana vedená říšským kancléřem Adolfem Hitlerem a pomalu se schylovalo k rozpoutání druhé světové války. Nacistická propaganda již běžela na plné obrátky a pochopitelně zneužila i kolosální vzducholoď ve svůj prospěch, nejen jako ukázku triumfu německých konstruktérů, ale i k ryze praktickým účelům. Z paluby Hindenburgu byly například shazovány propagandistické letáky na okupovaná území pohraničí Německa s Belgií a Holandskem a dokonce při nízkých přeletech z megafonů umístěných na palubě vzducholodi hrály nacistické vojenské pochody a ozývaly se nahrávky Hitlerových projevů. Asi nejviditelnější spojení Hindenburgu s nacismem byl obrovský hákový kříž, který měla vzducholoď na jednom z řídících křídel.

5) Luxus na palubě

Za velké peníze nabízel Hindenburg svým pasažérům adekvátně luxusní prostředí. S pokoji a restauracemi první třídy Titaniku se sice vzducholoď nemohla srovnávat, nicméně cestující si rozhodně nemohli stěžovat na spartánské podmínky. Interiér dvoupatrové gondoly navržený slavným architektem Fritzem Augustem Breuhausem byl kompletně vykládaný dřevem. Kromě kajut pro pasažéry zde byly v prvním patře restaurace a kavárna nabízející kromě vybraných pokrmů hlavně jedinečný výhled z panoramatických oken. Spodní patro pak zabíraly záchody a koupelny, kajuty pro personál a dokonce i kuřárna, do které se vcházelo přes dvoje dveře, které jí tlakově oddělovaly od zbytku vzducholodi, aby oheň nemohl zapálit plyn, kterým byl Hindenburg naplněn.

6) Překvapivý přelet nad Británií

Hindenburg podnikl za svou krátkou službu celkem 17 letů přes Atlantský oceán, 10 do Spojených států, 7 do Brazílie. Nikdy neměl naplánovanou leteckou dráhu přes Velkou Británii, avšak 22. května 1936 se obrovská vzducholoď nečekaně objevila nad městečkem Keighley v hrabství West Yorkshire a na jednu z ulic dopadl z přelétávajícího Hindenburgu balíček, který našli dva hoši. V balíčku byl svazek karafiátů, stříbrný křížek a dopis. V dopise kněz Paul Schulte žádal nálezce, aby květiny a křížek položili na hrob jeho bratra Franze, který byl jako válečný zajatec z první světové války pohřben na vojenském hřbitově poblíž Leedsu a jeho rodina v napjatých 30. letech nemohla jen tak navštívit jeho hrob. Paul Schulte nejspíše podplatil kapitána, aby změnil kurz a on tak mohl alespoň symbolicky vyjádřit zemřelému bratrovi pietu.

7) Spěch na poslední cestě kvůli britskému králi

Na svou poslední cestu vyletěl Hindenburg z Frankfurtu nad Mohanem do amerického Lakehurstu 3. května. Cestu komplikovaly četné bouřky a silný protivítr, tudíž vzducholoď nabrala skoro dvanáctihodinové zpoždění. To donutilo kapitána letu Maxe Prusse, aby poslední úsek nad státem New Jersey letěl maximální rychlostí, aby alespoň část ztraceného času dohnal. Důvodem pro tento spěch byla skutečnost, že Hindenburg měl jen vysadit pasažéry a náklad a nabrat skupinku bohatých Britů žijících v USA, kteří si celou vzducholoď pronajali, aby se včas dostali přes Evropu do Londýna na korunovaci britského krále Jiřího VI. Možná právě ukvapenost a zbrklost nervózního kapitána byla příčinou toho, že přistání skončilo katastrofou.

8) Zkáza, jejíž příčinu dodnes nikdo nezná

Během přistávacího manévru byla v 19:21 shozena kotvící lana. Po několika minutách ukotvování vzducholodi během jejího klesání náhle vzplanula zadní část lodi. Vzhledem k tomu, že Hindenburg nebyl naplněn nehořlavým héliem, ale naopak vysoce vznětlivým vodíkem, trvalo pouhých 34 vteřin, než kolos vznášející se ve výšce 60 metrů zcela shořel. Zahynulo 36 lidí, z toho jedna oběť byla členem pozemního personálu. Příčinu zkázy Hindenburgu ani po 80 letech nikdo nezná. Spekulovalo se o cíleném sabotážním útoku na německou vzducholoď, náhlém výboji statické elektřiny v nabitém ovzduší těsně před bouřkou i o jiskře, kterou způsobil uvolněný kus konstrukce, který se ulomil při příliš rychlých přistávacích manévrech. Trosky vzducholodi byly převezeny zpátky do Německa, kde byly přetaveny a použity k sestavení nové vzducholodi Graf Zeppelin. Pravdu o tom, proč před 80 lety padl pomyslný král nebes, se nejspíše nikdy nedozvíme.

TADY najdete 8 důvodů, proč by se vzducholodě měly opět vrátit mezi letecké dopravní prostředky.


Komentáře