7 důvodů, proč začít chodit do divadla

Americký spisovatel John Willis ve své knize Svět divadla uvádí, že během jednoho roku navštíví divadla na Broadwayi víc lidí než všechna sportovní utkání v New Yorku za stejné období dohromady.
My sice nemáme Brodway, ale na náš hokej a fotbal už se stejně koukat nedá, takže... Zkuste divadlo, protože:  

1. Je to interaktivní

standing-ovation Sice si během představení nemůžete uvařit kávu a nastavit hlasitost, ale můžete dát najevo své emoce. Ovšem, když to přeženete, můžou dát najevo emoce i herci směrem k vám. Je to napínavé, že?  

2. Je to živě

Ve srovnání se sterilními nahrávkami filmů bývají představení v reálném čase zážitkem zcela fenomenálním. Všechno se odehrává spontánně a každá možná chyba vnáší do spádu událostí okamžik vzrušení, z nějž těží i sami herci. Divadelní představení není nikdy stejné. Což si můžete ověřit opakovanou návštěvou.  

3. Je to ve 3D

Všimli jste si, co všechno Hollywood nadělá s filmy ve 3D? Investují miliardy do technologií, rozdávají nám speciální 3D brýle a to všechno jen proto, aby dosáhli stejného efektu, který si u divadla užíváme už pár tisíc let. Máme ho totiž ve 3D už od antického Řecka.  

4. Udržuje to vztah

jjjj Ať už jste spolu šest měsíců nebo šest let, seženete-li ty „neustále vyprodané lístky", ona bude mít výjimečný zážitek z divadla, což pro vás znamená, že vy pak budete mít zážitek z výjimečného sexu. (Vyzkoušeno).  

5. Plní sny

Na rozdíl od kina máte v divadle po přestavení šanci sbalit hlavní herečku, protože tam opravdu je.  

6. Podpoříte kulturu

Choďte do divadla, aby z nás nebyl jen národ hovad!  

7. Je to zážitek

V divadle můžete chytit chřipku (a pak se ulejt z práce), ale zároveň tam můžete potkat životního partnera, předvést nové šaty a rozšířit si obzory.  

Proto jsme se zeptali Dory Viceníkové, umělecké ředitelky pražského Divadla Na zábradlí, která divadelní představení právě stojí zato vidět

Milá Doro, na co máme jít do divadla? „Ráda bych upozornila na naše divadlo, tedy na Divadlo Na zábradlí a především na inscenace režiséra Jana Mikuláška. Od nás i odjinud vybírám jen takové inscenace, o kterých si myslím, že posouvají diváckou zkušenost, překvapují ztvárněním, hereckým nasazením a vůbec překračováním divadelních mantinelů, aby se divadlo nestalo muzeem, ve kterém tu lépe či hůře opečováváme a oprašujeme Shakespeary a Moliéry. Proto doporučuji: Z Divadla Na zábradlí Korespondence V+W, která zrcadlí osud Voskovce a Wericha od chvíle, kdy se jejich cesty rozdělily a moudří klauni se postupně měnili v nemocné, režimem stíhané stárnoucí kamarády. Dále je to určitě: jjj Buržoazie z Divadla Na zábradlí Buržoazie, volná adaptace slavného Buňuelova filmu, ve které se na jevišti ukazují snad veškerá divadelní tabu včetně zvířat. Zařazení této hry do festivalu Salzburger Festspiele snad podporuje výjimečnost této inscenace. Zlatá šedesátá, nejlepší inscenace roku 2013 v cenách Alfréda Radoka jistě zaskočí skeptickým postojem k této době, která je nazíraná prizmatem deníků filmaře Pavla Juráčka. Europeana, inscenace o dějinách Evropy se s humorem a nadsázkou obrací za dvacátým stoletím. Výsledkem je samozřejmě skepse a smích nad nepoučitelností člověka. Tato inscenace je zařazena do výběru mezinárodního festivalu v Bogotě, kde bude konfrontována s inscenacemi všech kontinentů. A konečně... Šedá sedmdesátá, která téměř beze slov zobrazují dobu plnou pokřivených charakterů bez tváře. Z jiných divadelních domů Regulace intimity, Disk, Praha Studentské představení, které režíroval Jiří Havelka - režisér, který nepojímá divadlo jako pouhé cvičení stylu, ale jako krutě zábavnou zprávu pro nás a o nás. TichyTarzan3_copy Tichý Tarzan Husy na provázku Tichý Tarzan, Divadlo Husa na provázku, Brno Kde Ivana Hloužková mistrně zosobnila figuru podivínského fotografa Miroslava Tichého. Kafka 24, Dejvické divadlo, Praha Tichý a zádumčivý pohled na poslední rok života Franze Kafky.

Komentáře