Skoro v každém hráči počítačových her se ukrývá ochota něco štelovat, tunit a hackovat. Alespoň v tom útlém věku, kdy vás počítače oslovují a chcete se v nich tzv. "hrabat". To, že něco nefunguje k vaší spokojenosti nebo to nefunguje vůbec ve vás probouzí ty správné indianajonesovské emoce. Chcete záhadě přijít na kloub, chcete nad rozmary hardwaru a softwaru zvítězit. Jenže jak vám přibývají léta a děláte kromě hraní i smysluplnější činnosti, které vám buď přináší víc endorfinů nebo peněz, začnete se ptát, kam se podělo ono okřídlené plug and play alias zasuň a hraj. Dneska už funguje jen na herních konzolích nebo v posteli. Hraní na PC se proměnilo v noční můru plnou nástrah, ze které se starším gamesníkům dělají vyloženě osypky. I herní producenti tak nějak tuší, že se herní průmyslu na PC řítí do pekel. Poslední dobou to ale vypadá, že mu vyloženě hází klacky pod nohy, aby se tam dostal pokud možno co nejrychleji. Tady je pár příkladů.  

1. Games for Windows Live

Uměle vytvořená softwarová platforma, kterou chtěl Microsoft ovládnout herní trh. Problém je v tom, že je vyloženě vrtkavá, neustále vycházejí nové verze, které přináší víc bugů, než jich řeší a především byla tahle věc zpětně domontována do starších her, se kterými se vyloženě mlátí a je nutné ji často nějakým hackem deaktivovat.  

2. Zpětná kompatibilita

U konzolí máte po celý životní cyklus jedné generace (pět až osm let) jistotu, že vám hra poběží v odpovídající kvalitě. V případě hry na PC si nejen musíte zajistit odpovídající hardware (viz bod č. 5), ale hlavně není jisté, zda se vám hra vůbec rozeběhne. I pár let staré hry při konfrontaci s novějšími Windows vyhodí kryptické chybové hlášky a vy musíte googlovat a spouštět hry v různých módech kompatibility, což je pro slušného člověka vyloženě španělská vesnice.  

3. Nutnost být online

Tohle souvisí hodně s bodem č. 4, protože sehnat dneska na pultech hru, která nevyžaduje následné dodatečné ošetření, aby se vůbec dala hrát, je skoro zázrak. Vy ale potřebujete často internet i k její prvotní aktivaci nebo si vás hra drží online pod nějakou stupidní záminkou (jako cloud computing v novém Sim City). Nutno říct, že zrovna tohle PC odkoukalo od konzolí, kde se na hráče hrnou neustále nové a nové verze, které je potřeba nainstalovat. Pokud odmítnete, nepustí vás hra do multiplayeru v zájmu vyššího dobra (totiž aby měli všichni hráči stejnou verzi).  

4. Neustálé patchování

Tohle jde bohužel napříč spektrem a trpí tím celý herní průmysl. Chtěl bych nabídnout nějaké srovnání s jiným odvětvím, ale dneska už se patchují i auta - svolávají se do servisu klidně i dvacet let od výroby, protože se zpětně přišlo na skrytou výrobní vadu. V počítačových hrách jsou výrobních vad desítky až stovky. Na řadu z nich se i navzdory důkladným betatestům přijde až posléze, takže si můžete zadarmo stáhnout tzv. patch. V posledních deseti letech jich přibylo raketovým tempem. Nejen že už nevyjde hra, která by nějaký nepotřebovala, často v den vydání, ale jejich velikost je troufalá. Zkuste měsíc nehrát některý z velkých titulů, a pak ho nastartovat. Přivítá vás hláška, že ten třígigový patch byste rozhodně měli stáhnout, jinak vaše PC shoří v klubku jisker.  

5. Mooreův zákon

Znáte Mooreův zákon? Ten už v roce 1965 vyslovil tezi, že výkon procesorů se každých 18 měsíců zdvojnásobí. I takové tempu růstu už dnes nevidíme, nelze nevidět neustálé navyšování počtu jader, frekvencí a paměťových modulů. Grafické karty s 3 GB RAM už dnes nejsou ničím výjimečným, hráči si do svých PC instalují 16 nebo radši 32 GB RAM a šestijádrové procesory jsou naprosto běžným zbožím. Vývojáře her tak nikdo nenutí své výtvory složitě optimalizovat, aby běžely i na starším hardwaru - často jsou naopak výrobci grafických karet nuceni, aby svou hru lépe zoptimalizovali pro jednu značku a hlavně využili potenciálu nejnovějšího modelu. Však oni si ostatní o Vánocích koupí lepší železo. Dělají to tak od devadesátých let, zatímco konzolisti prostě jen dvakrát za dekádu přezbrojí na novou generaci, které je levnější a levnější.  

6. Konzolizace

S předchozím bodem souvisí paradoxní jev, kdy hry na PC často zaostávají za očekáváním, protože jsou primárně vyvíjeny na konzole a jejich PC verze je jenom vedlejším produktem. Největší producenti si nemohou dovolit konzolový trh ignorovat, protože se na něm prodá řádově mnohem více kusů. Ovládání, grafický engine i další prvky jsou tak odladěny na konzole a PC verze se často musí smířit s mnoha omezeními, navzdory schopnosti (s tím správným hardwarem) disponovat mnohonásobně vyšším výkonem. Výjimek z tohoto pravidla je jako šafránu a většinou nepatří do mainstreamové tvorby.  

7. Spirála slev

Až do úterý mají skoro všechny online herní obchody obrovské slevy. Sedmdesát, osmdesát, devadesát procent dolů. Tyhle výprodeje se ale týkají výhradně PC her, ty konzolové jdou s cenou dolů maximálně o dvacet, třicet procent, i ti nejodvážnější vám nabídnou max. tři hry za cenu dvou. Seznam zlevněných PC her na Steamu ovšem připomíná úprk z Titaniku. Než ale pustíte svojí kreditku z vodítka, myslete na to, že koupí vysněného titulu dobrodružství teprve začíná. Možná už jste na to zapomněli, protože jste na PC naposledy hráli před dlouhými lety, a jste zvyklí vsunout disk do konzole a ponořit se do hraní v podstatě okamžitě. Nebojte se, vaše PC vám připomene, že umí být dokonale převlečeným mučícím nástrojem.   Ale TADY máte 10 počítačových her, ze kterých by byly skvělé filmy.