6 věcí, které vám při toulání po Tokiu zamotají hlavu

Japonští taxikáři, kteří se učili jezdit bez GPS, mají tu nejlepší paměť na světě. Nevěříte? Vydejte se do Tokia a zkuste něco najít v mapě. Po půl hodině to vzdáte a budete se chtít někoho zeptat. Hodně štěstí s listováním ve slovníku.

Obrázek uživatele Vaclav Rybar
Kulturní barbar, oktanový pozér, vrah masa a poživatelných potravin všeobecně.

1. Ulice nemají jména

Chtěli byste tradiční názvy ulic, podle kterých se za pár dnů zorientujete alespoň ve svém bezprostřední okolí? Tůdle... klasický rozsypaný čaj, kterému běžný Evropan nerozumí, možná mylně považujete za název, ale skutečnost je mnohem hrůznější.

2. Průměrná adresa vypadá asi takhle...

... tedy přeloženo do angličtiny: 360-0080, Saitama-ken, Konosu-shi, Kitagawa-ku, Sumiyoshi 3 Chome 3-5, Kuruma Mansion #105. Ačkoliv je to v angličtině, obsahuje adresa řadu japonských výrazů, které přesněji definují umístění konkrétního obydlí. Pokud rozumíte jen slovům Kuruma Mansion a máte pocit, že je to nějaký činžák, jste na správné cestě, ale pořád ještě hrozně daleko od cíle.

3. Od největšího k nejmenšímu

První číslo, které vidíte v úvodu předchozího odstavce, je směrovačka alias PSČ. Pak následuje označení prefektury (Saitama), ačkoliv třeba Tokio nebo ostrovy mají označení jiné. Následuje označení města (Konosu), a ve větších městech se plynule přechází ke čtvrti (Kitagawa). Čtvrť se pak ještě dělí na sousedství (Sumiyoshi) a to se dělí na sekce (v tomto případě 3-5). Zní vám to všechno docela srozumitelně? Když pomineme čas, který vám zabere to všechno naťukat do navigace, ještě pořád nemáte vyhráno.

4. Posloupnost? Neexistuje

Mohli byste mít pocit, že když už se dostanete do té správné čtvrti, sousedství a sekce, tak dům jednoduše najdete. Možná si bláhově budete myslet, že jsou tu čísla a že jdou třeba po evropském stylu po sobě, lichá na jedné a sudá na druhé straně ulice. To je opravdu naivní představa, protože ono poslední důležité číslo v adrese, označující parcelu, nemá nic společného s číslem domu nebo jeho umístěním v bloku budov. Parcely se totiž evidují podle historického zápisu v katastru, takže vedle sebe nejsou třeba 50 a 52 nebo 50 a 51, ale třeba 1, 45, 17 a 7. A to mluvíme pořád ještě o parcele, na které může stát třeba pět činžáků.

5. Parcely jsou víc než domy

Pozemek je věčný, ale co na něm stojí, to se může měnit každou chvíli. I proto po nalezení parcely následuje další honička za číslem domu – i když tady se čísla už vlastně moc nepoužívají, protože domy mají většinou své jméno (viz Kuruma Mansions ve zmíněné adrese). A když už to číslo náhodou najdete, opět se řídí podle zápisu v katastru a není tedy orientační jako u našich domů a paneláků.

6. Na venkově to dělají po svém

Mimo Tokio se pak adresy dále dělí na okresy a města či vesnice. Dům stojící mimo vesnici ovšem bude mít v adrese spádovou oblast, aniž by v ní fyzicky stál. Nejspolehlivější je tak hodně se ptát nebo využívat místní GPS.

Bez internetu ani ránu

V Japonsku si můžete po příjezdu za poplatek pronajmout wi-fi do kapsy, se kterou se snadno připojíte prostřednictvím svého telefonu (japonské simky jsou často s evropskými telefony nekompatibilní, a proto je tahle krabička do kapsy levnějším a elegantnějším řešením – může se k ní připojit i víc zařízení najednou). Problém vyřešen! Ale až konečně svůj hotel najdete, vzpomeňte si na taxikáře, kteří před vynálezem GPS a internetu museli mít všechny ty adresy nabiflované. Klobouk dolů!

A tady se ještě podívejte na 15 japonských podivností a libůstek, o kterých jste neměli ani potuchy.

Komentáře