5 poznávacích znamení zakomplexovaného člověka

Rozmohl se nám tu takový nešvar. Komplex, neboli soubor symptomů, které se vyskytují společně a svědčí o nevyřešeném problému 'pacienta'.

Komplexy nejrůznějšího druhu a původu komplikují život mnohým z nás. Ne všichni jsme se totiž narodili krásní, chytří a sympatičtí a ne všichni máme schopnost dostatečné sebereflexe.

Abychom se naučili se svými komplexy žít a neotravovali jimi sebe ani své okolí, je nejdřív nutné připustit si jejich samotnou existenci.

Vzhledem k tomu, že odlišit komplex od hypertrofovaného ega není úplně jednoduché, vytvořili jsme pro vás jednoduchý manuál vycházející z poznatků C. G. Junga, na jehož základě snadno rozpoznáte, zda na komplexy trpíte, či nikoliv.

1. Přehnaná kritika

C. G. Jung označuje jeden ze způsobů, jak se s komplexy vnitřně vypořádáváme, jako takzvané 'vytěsňování'. Člověk, který své komplexy vytěsňuje, je zpětně přeměňuje na kritický vnitřní hlas, který vše shazuje a zpochybňuje. Nic mu není dost dobré a nikdo pro něj není dokonalý. Právě proto zakomplexovaní lidé tak rádi poukazují na nedostatky ostatních. Vytěsňují tím nevědomky své vlastní.

2. Obavy, strach a paranoia

Další způsob, který nás upozorňuje na naše vlastní komplexy, je takzvané 'projikování'. Kdysi správný gramatický tvar odvozený od slova projekce a dodnes využívaný v některých humanitních a sociálních vědách pro odlišení od slova projektovat, které vzbuzuje rozdílné konotace, nás přivádí na další ze způsobů chování, který upozorňuje na fakt, že trpíme komplexem. Při projikování totiž přenášíme naše nenáviděné vlastnosti na jiné lidi nebo věci ve svém okolí. Jestliže se například bojíme, že nám někdo bezdůvodně ublíží, že se neustále stresujeme, že nás lidé neustále pomlouvají a chtějí nám uškodit, pravděpodobně v sobě potlačujeme vlastní agresi a zlobu.

3. Extrémní změny životního stylu

Se svým vlastním komplexem se identifikujeme například ve chvíli, kdy se změní naše životní okolnosti. Příkladem za všechny je přísně a puritánsky vychovaná dívka, která se při vstupu na vysokou školu a odloučení od rodičů promění v neřízenou střelu, dívku lehkých mravů a kvartální alkoholičku. Dalším způsobem identifikace může být ale například přerod pohodové hédonistky v striktní vegetariánku trénující na půlmaraton.

4. Hledání vlastní identity

Člověk by nikdy neměl přestávat hledat sám sebe. Když však tápe moc dlouho a mění své životní priority ze dne na den, svědčí to o tom, že není něco v pořádku. Teprve když se pokusí o konfrontaci s vlastním komplexem, může se dostatečně projevit jeho jedinečnost a osobnost se ujednotí z rozpolcenosti.

5. Přehnané sebevědomí

Zakomplexovaný člověk kolem sebe často šíří auru sebevědomí a hrané dokonalosti, po kterých ve skrytu duše touží. Rád prezentuje své úspěchy na veřejnosti, dopřává si pozornosti jiných a parazituje na slabších a introvertnějších jedincích. Touha po obdivu a uznání zachází mnohdy do extrému. Není proto výjimkou, že lidé, kteří se tváří jako nejšťastnější, nejúspěšnější a nejspokojenější lidé na planetě, pláčou večer do polštáře a ráno se bojí roztáhnout žaluzie...

TOHLE je jeden z typických příznaků malého sebevědomí neboli hlasitého volání o pomoc.

Komentáře