fb pixel 5 důvodů, proč je Michal Horáček ultra kýčař – G.cz
Vyhledávání

5 důvodů, proč je Michal Horáček ultra kýčař

Populární textař je stejný "vekslák s city" jako byl svého času trampský bard Honza Nedvěd. Jen se mu za to ještě nikdo veřejně nevysmál.

Ivan Brezina
Ivan Brezina 20.11.2014, 09:41
profimedia-0179960278 "Cítíte, jak moje deska nádherně voní člověčinou?" (Profimedia.cz)  

1. Prdění "mouder"

Když slyšíte Horáčkovy texty jako písně, hned vám nedojde, že autorovi "skáčete na špek". V písni si totiž hudba a text vzájemně "kryjí záda". Hudba vyřadí vaše kritické myšlení, takže si nevšímáte, jakými postupy se vás snaží "omámit a polapit" text. Ale zkuste si teď nahlas přečíst Horáčkův text: "Típněte ty cíga, palte voskovici. Doktor mi řek: Koukej, musíme tam všici! Snad tu nejste marně, přece jen. Otevřete okno, aby duše mohla ven. Život jako klícka ze čtyř stěn. Otevřete okno, aby duše mohla ven..." Ten text je až neuvěřitelně zákeřně vykalkulovaný podvod. Tváří se, jako by při vyprávění o umírání neobsahoval ani kousek patosu. Vypadá to přece jako úplně všední obraz. Někdo umírá a nabádá nás, abychom to brali normálně a netruchlili. Jenže právě v tom je nejvykoumanější manipulace. Kdyby Horáček o smrti mluvil pateticky, vysmáli bychom se mu. Paradoxně nás ale dojme absencí patosu. Jak lišácké! A co teprve Horáčkův obraz "život je klícka ze čtyř stěn"! Bože! Takových efektně pseudofilozofických slintů vychrchláme plnou igelitku. Napadá nás třeba: "Život je pustý dům nad propastí.  Otevřená okna zívají do mlhy, život je otlučený hrnek, a v něm se točí hořká káva osudu. Tak rychle se točí." Velkohubě blbé, že? Ale kdyby to nazpíval Daniel Landa... Horáček je prostě pragmatický "vekslák s emocemi". Dřív byli lidi celí diví po tuzexových bonech, zatímco dneska se dají v pasážích prodávat velkolepé city. Když do textu zamícháte deset deka lásky, přidáte špetku rádoby hlubokého mudrování a vložíte to do úst Richardu Müllerovi, hned máte v kapse cenu Album roku!  

2. Patetizace reality

Přemýšlíte, jak bude jednou vypadat váš pohřeb? My ne, protože nám to už bude stejně jedno. Horáček si ale na funuse chystá "tyjátr", samozřejmě včetně vlastního songu. "Chci, aby mi na pohřbu zahráli píseň Srdce jako kníže Rohan, protože v ní je celá moje životní filozofie," řekl novinářům. Au! Jindy zase prohlásil: "Sednout si s perem k bílému papíru a z ničeho udělat něco – tím se člověk nepatrně přiblíží Bohu. 2x Au! " Kýčové je tu slovo "nepatrně". Horáček jím totiž okatě vyzdvihuje svou skromnost a pokoru, čímž dokazuje, jak je ve skutečnosti neskromný a nepokorný. Přesně jak to ve své "teorii kýče jako druhé slzy" vysvětluje Milan Kundera: "Objekt se kýčovitým stává pouze tehdy, nestavíme-li se k němu s pomyšlením 'To je krásné!', ale s úvahou 'To je tak krásné, že nás to dojímá!'"  

3. Promyšlené budování sebeobrazu

Na Horáčkově webu najdete nejen jeho podrobný český životopis, ale i "cívíčko" v angličtině, alba, písňové texty, knihy, cestopisy, novinové rozhovory... Nechybí ani rozsáhlý soubor Horáčkových portrétů v tiskové kvalitě, které si "můžete stáhnout zdarma". Tohle už není "běžný" narcismus, kterým tak trochu trpí každý z nás. To je megalomanská snaha zaplavit svět horáčkovským mýtem, postaveným na dokonalé sebeprezentaci. A samozřejmě i na vytváření příběhů o sobě samém. Horáček například tvrdí, jak vždycky někam zcela bez známostí a kontaktů "přišel z ulice" a okamžitě zaujal. Takhle prý kdysi coby zcela neznámý začínající textař "zazvonil" u slavného skladatele Petra Hapky. "Trvalo mi deset let, než jsem se ho odvážil vyhledat," píše. "Až večer 6. ledna 1984 jsem zazvonil u bytu ve Vězeňské číslo 4. Tam měl bydlet autor mnoha písní, které jsem znal a obdivoval. Osobně jsme se neznali..." Šance, že ho Hapka nevyhodí, byla prý jedna ku stu... Horáček si tak promyšleně buduje mediální auru odvážného muže, který se vypracoval "vlastní pílí". I kdyby to byla pravda, jen kýčař o tom mluví takhle velkohubě. Jakoby nám chtěl všem ukázat, že sjel Niagaru v sudu, v poslední vteřině přestřihl dráty k rozbušce atomové bomby a navíc ještě useknul drakovi všechny hlavy. Ne, vlastně deseti drakům!  

4. Nafukování vlastního dějinného významu

profimedia-0045777255 Michal Horáček chce být jako Bill Gates, ale je spíše jako Horáček z večerníčku.   Foto: Dan Materna / MAFRA /Profimedia.cz.   V životopisu na webu www.michalhoracek.cz o sobě Horáček zásadně mluví ve třetí osobě. Nějaký imagemaker mu nejspíš poradil, že to vypadá líp. "Roku 1986 je zaměstnán v Mladém světě jako řádný redaktor kulturní rubriky," čteme zde. "Píše (se spoluautorem Lubošem Beniakem) i první investigativní reportáž uveřejněnou v socialistickém tisku: OSA Nostra, věnovanou nekalým praktikám tehdejšího vedení Ochranného svazu autorského (OSA)." Kolumbus byl první, kdo se doplavil do Ameriky a Horáček u nás holt zase založil investigativní žurnalistiku. A k tomu ještě v režimním vlezdoprdelkovském svazáckém časopisu. To tedy bylo hrdinství bojovat proti komunistům, když ho platili komunisti. A nebo ten příběh o jeho klíčové roli v listopadu 1989.... "V létě roku 1989 zakládají Michal Horáček a Michael Kocáb občanskou iniciativu MOST, která si klade za cíl zprostředkování tehdy nemyslitelné komunikace mezi komunistickou vládou a představiteli disentu," dočtete se na Horáčkově webu. "Po počátečním despektu z obou stran potvrzuje MOST svoji smysluplnost v listopadu 1989 - přivádí za jeden stůl předsedu vlády Ladislava Adamce a představitele všech složek disentu, sdružené v Občanském fóru a vedené Václavem Havlem. Jejich rozhovory vedou ke konci ústavní platnosti "vedoucí úlohy komunistické strany ve společnosti" a tím i k možnosti uspořádat svobodné volby..." Takže komunisty vlastně dostal "od válu" Horáček... Téhle dezinterpretaci jsme se kdysi smáli už těsně po listopadu 1989 v redakci Studentských listů. Tohle by nedokázal ani ten velkohubý Horáček z Macha a Šebestové: "Tak a teď sledujte ten skok, to budete zírat, raz, dva, tři..!"  

5. Cynická exploatace midcultu

Ale zpátky k Horáčkovým písňovým textům. Když slyšíme jeho "Má lásko, jen ty smíš kázat mi nad hrobem... bude mi lehká zem," hned nám v hlavě naskočí termín "midcult". V knize Skeptikové a těšitelé s ním přišel italský sémiolog a estetik Umberto Eco. Midcult je povrchní masová kultura, která cíleně vykrádá myšlenky a postupy vyšší kultury. Podle Eca to midcult dělá proto, aby své příjemce podvedl a oklamal. Přináší jim lehkou zábavu a povrchní uspokojení s nízkou estetickou hodnotou, ovšem s pocitem, že jsou svědky něčeho "vysokého" a "cenného". Horáček je vychytralý a zkušený falšovatel. Posluchač jeho textů má pocit, že je v nich ukryta Filozofie. Ve skutečnosti je to ale jen kalkul, spíchnutý horkou jehlou z vypůjčených "velkých" slov. Postupy, kterými to na nás Horáček podvodně "líčí", jsou často až dětinsky průhledné. Často se říká, že za peníze si štěstí nekoupíte. Stačí to lišácky otočit ("Vždyť víš, štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš...") a posluchač má hned pocit, jako by k němu promlouval nějaký východní mudrc. Houby – je to vekslák s city! Horáček je tedy stejný podvodník jako Michal Viewegh, který ve svém oddechovém "čtivu" vykrádá postupy klasické literatury. "Příjemce prostě ví, že konzumoval umění a že přitom pohlédl do tváře Pravdě," píše v této souvislosti Eco. Na Matějské pouti jsou houpačky, střelnice a kolotoče vyzdobeny jedovatě barevnými malůvkami. Není to kýč, protože se to nevydává za Umění. Pouťová výzdoba by se stala kýčem až ve chvíli, kdy by nám začala lhát, že nese nějaké Hluboké Poselství. A přesně tohle dělá Horáček.  
TÉMATA

Podobné články

Doporučujeme

Další články