1. Mládež je demokratická

mille.jpg

Tzv. millenials, kterými se dneska ohání každý marketér, přirozeně tíhnou k demokratům. Volební program republikánů je jim poměrně vzdálený, ostatně je jim vzdálené skoro všechno, co se politiky týká. A starší politická generace vlastně moc neví, jak je uchopit. Místo aut baží po chytrých telefonech, místo zbraní a války je zajímá oblečení a seriály na HBO. Vlastně tu politiku mnohem radši hltají v načančaných televizních produkcích á la House of Cards nebo Madame Secretary. Pocit, že by se měla tak nějak reálně dotýkat jejich života, je spíš děsí. A proto jdou cestou nejmenšího odporu - chtějí show a chtějí změnu. Tu představuje právě Hillary, ačkoliv její jméno není ničím novým.

2. Královna internetu

Včerejší statistiky jsou neúprosné. Miliony zhlédnutí na YouTube, miliony tweetů, desítky milionů lajků. Právě v těchto komoditách se dneska měří volební kampaň. Posedlost sociálními sítěmi odstartoval už v roce 2008 Obama, když vyhrál díky okřídlenému Because We Can a slavným modročerveným plakátům. A pro příklad nemusíme chodit daleko, všichni víme, jak blízko se k prezidentskému úřadu dostal Karel Swarzenberg zejména díky promyšlené onlinové kampani. V tomhle směru se zatím Hillary nerýsuje žádný velký protivník. Obama by pro svou výraznější podporu do třetího období potřeboval zázrak. Nebo spíš katastrofu. Pokud by se jako prezident vypořádal s nějakou obrovskou krizí, dalo by mu to do ruky jisté trumfy. Zatím to ale vypadá, že Amerika a její dolar budou dalších pár let nerušeně vzkvétat a zotavovat se z táhlé finanční krize.

3. Souboj dvou rodin

clintonbush.jpg

Poslední pár let to vypadá, že si americkou politiku mezi sebe krájí Clintonovi a Bushovi. Bill s Hillary se v politických kruzích pohybují dlouhá léta a Bill Clinton, ačkoliv dnes už působí spíš jako dobře placený řečník, má pořád velký vliv. Hillary pro změnu působila od roku 2000 jako senátorka a v letech 2009 - 2013 byla ministryní zahraničních věcí. Teď usiluje o post nejvyšší. George W. Bush měl samozřejmě svého předchůdce, a velký stín, který nikdy nedokázal překročit, v podobě svého otce George H. W. Bushe, jehož seznam významných politických funkcí je delší než rozmotaná role toaletního papíru. A teď se do boje o prezidentské křeslo chystá další republikánské želízko - Jeb Bush. Bývalý guvernér Floridy se ještě oficiálně do prezidentského závodu nepřihlásil, ale republikáni nemají moc známějších tváří a jejich sázka na etnickou kartu zatím příliš nevychází. Texasan se známým jménem, odkojený americkými steaky se jim tak nakonec ještě může hodit.

4. Ženy vládnou nejen v kuchyni

hille.jpg

Obamu zvolily ženy. Možná se to některým lidem (chlapům) nelíbí, ale je to tak. Naznačují to všechny statistiky z minulých a předminulých voleb. Už jenom samotný fakt, že bude Bílému domu poprvé v historii vládnout pevná ženská ruka a Bill Clinton, nechvalně proslulý sukničkář, bude odsouzen do role "muže v domácnosti" se samozřejmě líbí spoustě voliček. Možná dokonce natolik, že by Hillary ani nemusela mít program. Nezapomínejme ale na to, že v USA prezidenta nevolí plebs, nýbrž jeho přímo volení zástupci. Celý systém je poměrně komplikovaný, ale pokud jste viděli nějaký ze zmíněných politických seriálů, možná ho znáte. Kandidáti teď musí bičovat sociální sítě, objíždět jednotlivé státy, účastnit se televizních debat a přesvědčovat lid, aby přesvědčoval svoje politické šíbry ve svých státech. Některé státy jsou od přírody republikánské, některé demokratické, některé jsou na hraně. A podle své velikosti mají určitý počet volebních hlasů. A kandidát samozřejmě potřebuje většinu těchto hlasů. Hlasy přichází s podporou lidu, podpora lidu také přináší peníze do stranické pokladničky. Vše je propojené, ale přesto lze už nyní odhadovat, že Hillary má slušně nakročeno.

5. Žádná změna taky změna

hill.jpg

Ohrané jméno na postu prezidenta podle prvních průzkumů nemusí být vůbec na škodu. Hillary sice přes všechny volební sliby bude muset do značné míry pokračovat v reformách nastolených Obamou, ale spokojenost veřejnosti s aktuálním prezidentem je poměrně vysoká a stejně tak pozitivně vnímají voliči Billa Clintona (negativně ho vidí pouhých 26 %). Z obou si hodlá Hillary udělat poradce, kteří budou během kampaně vidět a pomohou jí vyhrát ty skupiny voličů, na které nebude působit její přirozený ženský šarm. Pokud ji Obama otevřeně podpoří (zatím se nevyjádřil), bude to žolík, na který se jen těžko hledá pádná odpověď. A z Billa Clintona se tak stane nikoliv first lady, ale first dude...

A TADY máte článek o tom, jaký je novinář J. X. Doležal pokrytec ohledně svobody projevu.