5 brutálních faktů o Ladislavu Hojerovi, sadistickém kanibalovi, který byl před 31 lety popraven

Přesně před 31 lety na šibenici pankrácké věznice skončil život Ladislava Hojera. Ten se zapsal do dějin české kriminalistiky jako jeden z nejbrutálnějších sériových vrahů a jeden z mála usvědčených kanibalů v naší historii. Následující detaily z života tohoto psychopata vás možná překvapí.

1) Plachý prosťáček z nefunkční rodiny

Ladislav Hojer narozený 15. března 1958 neměl jednoduché dětství. Jeho otec zemřel na rakovinu a po několika letech stejný osud postihl i Ladislavovu matku. Její druhý manžel o chlapce nejevil žádný zájem a tak mladý Ladislav vyrůstal jen s bratrem Jaroslavem, s nímž si nebyli nijak zvlášť blízcí. Ve škole byl velmi podprůměrným žákem, následně se vyučil sklenářem, avšak i v řemesle byl neschopný. Jak následně odhalilo policejní vyšetřování, Hojerovo IQ bylo pouhých 88 bodů, tedy se objektivně jednalo o podprůměrně inteligentního jedince. Po celý život se projevoval plaše a úzkostlivě, nicméně po celou dobu v sobě dusil ďábla a potlačoval své sadistické a psychopatické sklony. Těm dal následně plný průchod.

2) Neustálé odmítání v něm probudilo vraha

Za tím, proč se z Hojera stalo vraždící monstrum, nejspíše stojí fakt, že byl celoživotně vystavován odmítání ze strany žen a nikdy nebyl schopen s jakoukoliv ženou či dívkou navázat normální vztah. Pro jeho klátivou chůzi a obhroublé chování se ženám hnusil, což v něm vybudovalo silnou nenávist vůči všem osobám ženského pohlaví. Když ve dvaceti letech poprvé vraždil, byl stále ještě panic. O panictví přišel až při znásilnění jedné ze svých obětí. Podle znalců z oboru sexuologie a psychologie byl Hojer asociálním a zcela amorálním primitivním psychopatem a jeho bezcitný a brutální přístup k obětem svědčil o naprosté absenci lítosti či výčitek svědomí. O vraždách před vyšetřovateli hovořil jako o naprosto fádních záležitostech, kterým nepřikládal žádný význam.

3) Vrah minimálně pěti nevinných obětí

Po svém dopadení se Hojer doznal k pěti vraždám nevinných žen a dívek. První obětí se stala v listopadu 1978 devětadvacetiletá Eva R., kterou uškrtil v Děčíně a následně nad jejím tělem onanoval. Tři měsíce na to ve vlaku do Děčína uškrtil šálou pětadvacetiletou Ivonu S. a opět se nad její mrtvolou ukájel. Třetí neznámou oběť zavraždil v srpnu 1980 na Slovensku a po vraždě ji vhodil do vody, kde byla nalezena až v takovém stadiu rozkladu, že nešla identifikovat. V lednu 1981 Hojer v Brně brutálně ubodal teprve osmnáctiletou Ivanu M., kterou se pokusil znásilnit jak před smrtí, tak i po ní. Poslední obětí se pak stala kousek od Hojerova bydliště jednapadesátiletá Anna Š., kterou nejprve znásilnil a poté uškrtil punčochou.

Hojer se následně minimálně ještě jednou o vraždu pokusil, napadenou dívku zachránilo jen to, že během znásilňování a škrcení měl problém s erekcí a ona dokázala zázrakem uprchnout. Vyšetřovatelům se následně doznal i k osmnácti znásilněním. Je možné, že spáchal i další vraždy, které mu ale nebyly prokázány.

4) Usvědčený kanibal, který si užíval pozornosti

Hojer se k vraždám několikrát doznal náhodným opilcům v hospodě, ti však nikdy nevěnovali jeho slovům pozornost a mysleli si, že si vymýšlí. Dopaden byl, když se k vraždě Anny Š. přiznal jiný muž, který policii popsal nikdy nezveřejněné detaily o oběti i místě činu. Problém ale byl, že onen muž byl v době vraždy ve vězení. Při výsleších přiznal, že místo činu mu ukázal jeho kamarád Hojer, který vraždu detailně popsal. Během výslechů se dopadený Hojer přiznal postupně k pěti vraždám, nicméně policisté předpokládali, že spáchal minimálně další dvě. Doznal se též k tomu, že Ivaně M. odřízl po smrti genitálie a prsa, s těmi se pak doma ukájel a po týdnu si je osmažil a snědl s hořčicí. S kamennou tváří vyšetřovatelům sdělil, že genitálie mladé dívky byly mdlé chuti a že jim tento pokrm nemůže doporučit. Vyšetřování si užíval, protože poprvé v životě byl středem pozornosti. K hlavnímu kriminalistovi Jiřímu Markovičovi se choval nebývale přátelsky a mimo jiné mu, jako kdyby se jednalo o starého kamaráda, řekl, že jeho životním mottem je: "Když se ocas postaví, mozek se mi zastaví."

5) Popraveného sériového vraha by zabil i jeho vlastní bratr

Za své skutky byl Ladislav Hojer shledán vinným a plně odpovědným, jakákoliv náprava byla shledána zcela nemožnou a sadistický vrah byl odsouzen k trestu smrti. V cele smrti se svému osudu vysmíval, ale s blížícím se datem popravy projevoval stále větší strach ze smrti, až se psychicky zhroutil. Když byl 7. srpna 1986 odváděn na šibenici, vzpouzel se, držel se mříží, křičel a kopal kolem sebe s takovou vervou, až asistentovi kata zlomil prst. Těsně předtím, než mu byla kolem krku uvázána smyčka, se strachy pomočil a pokálel. Hojer se shodou okolností stal posledním popraveným na území Československa. Když o jeho případu promluvil po téměř 30 letech jeho bratr Jaroslav, prohlásil, že kdyby věděl, co byl jeho bratr za zrůdu, tak by ho vlastnoručně zabil a nesl následky, jen aby zachránil životy, o které Ladislav Hojer své oběti připravil.

Zde si přečtěte o nejhorším sériovém vrahovi Velké Británie Ianu Bradym.

Komentáře