30 výňatků z deníčku exekutora

Exekutoři se příliš netěší všeobecné vážnosti. Dokonce by se dalo říci, že lidé je nemají rádi. Jsou společensky pasování do role bezpáteřních sviní, které ničí lidské životy.

Obrázek uživatele Dominik Landsman
Erudovaný glosátor a arbitr všeho, toho času na mateřské dovolené.

Přitom jsou to lidé jako my. Lidé, kteří ve svém životě potřebují kousíček toho štěstí, lásky a pohlazení. Pojďme se podívat na deníček jednoho z nich.

7:30 – Tak jsem vstal. Moc jsem se nevyspal, jelikož na mě žena celou noc bučela.

7:40 – Posnídal jsem připálený toast a zkaženou šunku. Když jsem snídani reklamoval u ženy, tak mi oznámila, že jsem lidský odpad a nic lepšího si nezasloužím.

7:45 – Zašel jsem si do koupelny, kde jsem se minul s dcerou. Ta na mě zabučela, ukázala mi vztyčený prostředníček, řekla mi, že se za mě stydí, dupla mi na nohu a šla do svého pokoje. Takové klasické rodinné ráno.

7:48 – Čištění zubů už není, co bývalo. Možná na tom nese kousek viny i skutečnost, že mi žena z kartáčků ustříhává štětinky, neboť jsem podle ní zlý člověk a na štětinky na svém kartáčku nemám nárok. Jakmile jsem si pahýlem vyčistil zuby (zubní pastu přede mnou manželka schovává), byl jsem v koupelně hotov.

8:05 – Na záchodě jsem si to taktéž moc neužil. Když jsem mocně finišoval a chystal se utřít, otevřela dcera dveře, sebrala z držátka toaletní papír a hodila po mně kus kartonu. Prý ať trpím jako ti lidé, kterým ničím životy.

8:15 – Jsem na cestě do práce. Jako každé ráno, mám u auta propíchané gumy, takže musím jet taxíkem.

8:30 – Taxikář mě vysadil za městem, plivl na mě a odjel. Zase pořád dokola ta samá chyba. Nesmím říkat lidem, že jsem exekutor.

8:35 – Volala mi moje máma, aby mi řekla, že lituje, že jsem se narodil. Pak se zeptala, jak se má manželka a dcera a jestli dorazíme na Boží hod na oběd. Bude kachna a pro mě suché pečivo a trochu jedu na krysy.

9:00 – Tak jsem konečně v práci. Od vrátného dole u vchodu jsem dostal každodenního lepáka a asistentka mi naschvál vylila vařící kafe do klína. Od desíti mám v terénu exekuci.

10:00 – Jsem na místě. Spolu s policií mířím do bytu. Venku už nervózně přešlapují stěhováci.

10:01 – Před vchodem do bytu, kde provádíme exekuci, stojí chlap a mává sekerou. Je okamžitě zpacifikován policií, takže můžu v klidu vejít.

10:05 – V bytě hystericky pláče žena, která houpe v náručí asi tříleté dítě. Muž se sekerou se již uklidnil a prohlašuje, že bude spolupracovat.

10:10 – Stěhováci začali odnášet nábytek. Žena pláče ještě víc a muž se vrhá k oknu a prohlašuje, že skočí. Nikoho to moc nezajímá.

10:12 – Muž stále vyhrožuje, že skočí. Když jsem mu řekl, ať teda skočí a neotravuje, že se tady snažím pracovat, zahanbeně odešel brečet do koupelny do umyvadla.

10:13 – Stěhováci odnesli umyvadlo. Muž z koupelny vyhrožuje, že se oběsí. Poradím mu, ať to udělá.

10:15 – Stěhováci odmítli odnést dítěti hračky, protože prý mají svědomí. Pakáž jedna. Musel jsem je tedy všechny odnést sám. Pořádek musí být.

10:20 – Když jsem nesl do stěhovací dodávky balík dudáků a fotografií z porodu, jeden ze stěhováků mi podrazil nohy a plivl mi na záda. Podle něho jsem zmetek.

10:25 – Když jsem se snažil exekučně zabavit ženě to malé dítě, začali mi vyhrožovat i službu konající policisté. Po dlouhé diskusi jsem nakonec ukázal svou vlídnou tvář. Přeci jenom nejsem z kamene. Dítě jsem ženě nechal, muži zabavil provaz, na kterém se hodlal oběsit a při odchodu ještě vyrval ze stěn všechny dráty a kabely. Ty půjdou rovněž do dražby.

Zanechal jsem tedy mladou rodinu s malým dítětem v prázdném bytě bez dveří (dveře jsem rovněž nechal zabavit). Plovoucí podlahu jsem jim tam ale nechal. Takový já jsem formát.

12:30 – Do kanclu jsem musel jít pěšky, neboť jak policisté, tak stěhováci mě odmítli svést, neboť jsem lidské dno.

14:00 – Během papírování vniknul ke mně do kanceláře kněz s krucifixem a začal ze mě vymýtat ďábla. Proklepl jsem si ho v Solusu a oznámil mu, že za týden jsem u něho v kostele jak na koni a zabavím mu všechno včetně ministranta.

17:00 – Mám po šichtě. Jdu domů. Cestou z kanceláře mě ještě uklízečka přetáhla koštětem přes záda a polila mě špinavou teplou vodou. Jak jsem celý mokrý a domlácený odcházel, ještě na mě křikla, že shořím v pekle.

17:30 – Už se blížím domů. Ještě překontroluju auto před barákem a pak půjdu za mou milovanou rodinou.

17:35 – Auto hoří, takže je všechno v pořádku.

17:40 – Zapomněl jsem si klíče, takže se nemám jak dostat do baráku. Normálně bych zazvonil, ale náš zvonek někdo vypáčil a pravděpodobně do vzniklé díry ještě namočil. Normálně bych zavolal manželce, aby mi šla dolů otevřít, ale nemám mobil. Dříve jsem ho měl, ale pořád mi někdo volal a vyhrožoval smrtí, tak jsem ho zrušil. Na druhou stranu, manželka by mi stejně neotevřela.

18:30 – Nedaří se mi dostat do baráku. Sice tu už prošlo celkem dost sousedů, kteří šli dovnitř nebo ven, ale ti mi vždycky zavřeli dveře před nosem.

18:40 – Jsem lišák. Do baráku jsem se dostal okénkem do sklepa. Dojel jsem výtahem do patra, kde bydlím, setřel jsem z vchodových dveří nápis „Hajzle jeden“, zazvonil a schoval se. Kdyby mě manželka viděla v kukátku, tak by mi neotevřela. Mám to vymakaný.

19:00 – K večeři byla zkažená šunka, co zbyla od snídaně a jako sladký dezert mi manželka polila sako červenou barvou, která měla symbolizovat tu domnělou krev na mých rukách.

20:00 – Po večeři se stavil soused, aby mi dal facku, a pak jsem zasedl k televizi.

20:01 – Manželka v celém bytě vyhodila pojistky, abych se nemohl dívat na televizi, takže je nejvyšší čas jít spát.

20:30 – Ulehám znaveně do postele, kde nacházím volně pohozené střepy. Povlečení mám napuštěné močůvkou a až usnu, tak o mě manželka bude típat cigarety. I tak ale mám pocit dobře odvedené práce. Být exekutorem, to je výsada. Lidé to možná teď nevidí, ale jednou mou práci ocení.

A TADY se můžete podívat na zápisky z deníčku úzkostlivé matky.

Komentáře