V březnu roku 1990 to začalo na českém onlajnu vřít. O dva roky později se nám oficiálně odemknul internet celosvětový. Pojďme si něco povědět o českém internetovém pravěku.
1. FidoNET (1990)
Minimálně v Československu byl FidoNET předchůdcem internetu. Jednalo se o vzájemně propojenou síť provozovanou na komutovaných telefonních linkách (skrze speciální modemy) a pár pokusů proběhlo dokonce ještě koncem osmdesátých let. Na popularitě začal ovšem FidoNET nabírat začátkem devadesátých let. Opravdový internet byl totiž pouze akademickým nástrojem, takže Fido byl pro veřejnost jediným klíčem ke globálnímu propojení.
Na Fidu se daly posílat soubory, ale především se tam hojně komunikovalo. Svět byl rozdělen do několika oblastí, přičemž Česko a Slovensko tvořilo jednu jedinou oblast ještě dlouho po svém rozpadu v roce 1993. FidoNET byl nekomerční, nezávislý a také velmi nenáročný na datový přenos. V podstatě se na něm vyskytovaly jenom texty. Pro nakopnutí pozdějšího internetového jádra to ale stačilo.
2. FERNET (1991)
Znáte ten otřepaný fór s infernetem? Nebyl tak daleko od pravdy. Když se začátkem devadesátých let Československo připojilo do akademické sítě EARN (European Academic and Research Network), jmenovala se jeho odnož právě FERNET (Federal Educational and Research NETwork), což se později pro jistotu změnilo na FESNET (Research se zaměnil za Scientific) a po rozpadu ČSFR na již známý CESNET (Federal za Czech). CESNET ale není zkratka z ČESký interNET, jak by si mnozí mohli myslet.
FERNET byl slavnostně připojen pevnou linkou o rychlosti 9600 kbps do evropského centra v rakouském Linci. Počítač zodpovědný za propojení akademické sítě se světem se nacházel na pražském ČVUT.
3. Konečně do světa (1992)
Dnes, přesně před třiadvaceti lety, tj. 13. února 1992 ve 14:00 byl v posluchárně č. 256 na Českém vysokém učení technickém poprvé předveden odborné veřejnosti internet. A moudří pánové z USA, v obleku, kravatě a tak dále, ho připojili do světa. Oficiálně.
Ministerstvo školství následně na projekt vnitrostátní internetové sítě vyhradilo 20 milionů Kč. První vzájemné propojení získala Praha s Brnem (64 kbps) a rychle následovala další univerzitní města. Do roka a do dne bylo propojeno 11 měst.
4. Start komerčního internetu (1995)
V průběhu let 1993 - 1995 vzniklo několik dalších zahraničních spojů (Praha-Vídeň, Praha-Amsterdam), ale bylo jasné, že jen z dotací akademické sféry nepůjde páteřní síť CESNETu udržovat. Stát tedy schválil komerční mandát, díky čemuž se internet otevřel neziskovým i ziskovým operátorům. Ti se mohli prostřednictvím CESNETu připojit a nabídnout internet svým zákazníkům. V té době už jsme měli připojení do Amsterdamu úžasných 512 kbps a Praha, Brno, Olomouc a Liberec byly vzájemně propojeny rychlostí 128 kbps.
Jaké byly tehdejší ceny pro koncového zákazníka? Pokud jste si u CESNETu objednali linku 64 kbps, zaplatili jste cca 60 tisíc Kč. Pokud jste ji brali od zprostředkovatele (který ji však provozoval skrz CESNET), zaplatili jste dvojnásobek. Jedná se o připojení pevnou linkou, které zůstalo relativně drahé po celý zbytek své existence a našli jste ho hlavně ve firmách. V roce 1995 jste se mohli připojit za tisíc Kč prostřednictvím modemu a jedna minuta připojení vás stála 12 Kč (nepočítaje v to telefonní poplatky, které jste hradili Telecomu).
5. Doména .cz (1995)
V roce 1995 s nástupem komerčního internetu také vznikla doména .cz (dříve existovala doména .cs, která zanikla po rozpadu federace, ale používalo ji opravdu jen pár akademických subjektů). Další rozvoj už byl poměrně prudký, jak se do sítě připojovala další města a rostly kapacity linek. Až do konce devadesátých let byl však internet záležitostí spíše firemní, domácnosti na něj kvůli vysokým nákladům a omezeným slotům na ústřednách dosáhly jen zřídka.
6. Seznam.cz (1996)
Lukačovičův Seznam nebyl první českou internetovou stránkou, ale předběhl řadu ostatních, např. Sněmovnu a většinu politických stran (první byla online ODS, následována po pár měsících ČSSD). Seznam ale pro orientaci na tehdejším internetu znamenal obrovský skok. Ze začátku byl spíš katalogem než vyhledávačem, ale později byly jeho schopnosti nedocenitelné.
7. NIX (1997)
V druhé půli devadesátých let se zásadním způsobem zvyšovala kapacita vnitrostátních i zahraničních uzlů. Nejprve na 34 Mbps a později dokonce 155 Mbps. Hlavním tahounem v téhle oblasti byla opět akademická sféra, přičemž některé menší aglomerace byly propojeny pomalejšími linkami. S rostoucím množstvím uživatelů tedy vzrůstalo riziko zahlcení sítě. Řada poskytovatelů totiž nebyla propojena vzájemně, takže musela data určená ostatním, byť se nacházeli pouhé metry daleko, posílat do zahraničí, a pak linkou konkurenčního poskytovatele zase zpátky. Proto vzniklo sdružení NIX a zavedl se peering. Poskytovatelé se sdružili a vzájemně se propojili jako sobě rovní (peer to peer). To zásadním způsobem zlepšilo kapacitu i odezvu celé sítě a umožnilo provoz internetu tak, jak ho známe dnes.
8. Sto tisíc připojených uzlů (1999)
V roce 1999 překonala česká internetová síť hranici stovky tisíc připojených uzlů. Je to neurčité číslo - pod jedním uzlem se mohlo skrývat více počítačů. A uzel také nemusel být připojený v ČR, ale pouze do ČR. Přesto právě v posledních letech druhého tisíciletí zažil český internet největší boom.
A TADY máte 13 příkladů, kdy internet zničil naše vzpomínky na dětství.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
Jan Fiedler
