22 let od masakru v Srebrenici: 5 faktů o genocidě, která by neměla být zapomenuta

Před 22 lety započal takzvaný srebrenický masakr. Během deseti dní bylo v bosenském městě Srebrenica zavražděno na 8 tisíc muslimských mužů. Jedná se tak o nejhorší systematickou genocidu od druhé světové války. Připomeňme si hrůznou kapitolu války v bývalé Jugoslávii a nedopusťme, ať se něco podobného v budoucnu opakuje.

1) Válka v Jugoslávii a pád Srebrenice

Počátkem 90. let bylo jasné, že socialistická Jugoslávie je neudržitelná. Jednotlivé republiky a národnostní skupiny začaly bojovat o sebeurčení. Nejprve se v roce 1991 relativně bezproblémově osamostatnilo Slovinsko, následné odtržení Chorvatska a Bosny a Hercegoviny s sebou přineslo problém v podobě narůstajících nepokojů ze strany početné srbské menšiny obou zemí, jejíž status nikdo neřešil. To vyústilo ve vyhlášení separatistické Republiky Srbská krajina na území Chorvatska a Republiky srbského národa v Bosně. Ozbrojené potyčky následně přerostly v regulérní válku, kde proti sobě stanuly nejen vojáci, ale i různí námezdní žoldáci, dobrovolníci a ve finále i obyčejní lidé, kterým se dostaly do rukou zbraně.

Okolí města Srebrenica v bosenském regionu Podriní bylo pro Srby klíčové, jelikož bez jeho obsazení by nedosáhli územní celistvosti nově vyhlášení Republiky srbské. Proto se představitelé srbských vojenských sil rozhodli pro postupné obsazování tohoto území a plenění okupovaných měst. Jedním z nich byla i Srebrenica. 6. července 1995 začalo ostřelování města příslušníky armády Republiky srbské rekrutovanými z části ze Srbů z okolních obcí, které hnala nenávist k Bosňákům. Ač Srebrenicu bránilo i 600 nizozemských vojáků jednotek UNPROFOR, ti byli donuceni k ústupu a část jich byla Srby zajata a držena jako rukojmí. I početně silnější oddíly bosenské armády začaly kvůli nedostatečnému doplňování výzbroje ustupovat. 11. července padla Srebrenica definitivně do rukou Srbů.

2) Po obsazení Srebrenice

Již 10. července začaly ze Srebrenice houfně prchat stovky lidí, kterým bylo jasné, že město bude srbskými vojsky každou hodinou dobyto. Srebreničtí obyvatelé nejčastěji prchali do nedaleké obce Potočary, kde kromě posádky jednotek OSN byl i uprchlický tábor, v němž se zdržovalo mezi 20-30 tisíci uprchlíky. Podmínky zde byly přímo katastrofální. 11. července se ulicemi vylidněné Srebrenice procházeli srbští velitelé Ratko Mladić a Radislav Krstić. OSN chtělo Srby v Srebrenici nechat bombardovat, z čehož rychle sešlo, když srbští představitelé začali vyhrožovat zavražděním několika desítek nizozemských rukojmí a ostřelováním uprchlických pozic. Příslušníci srbské armády nechávali z města odejít ženy a děti. Muži od nich byli izolováni a zadrženi.

V uprchlickém táboře v Potočarech se rozhořela humanitární krize. Uprchlíci požadovali evakuaci, čemuž byl Mladić ochoten vyhovět. Měl ale podmínku, že z řad uprchlíků budou vydáni přislušníci bosenské armády, které považoval za válečné zločince. Od civilistů dále Mladić požadoval oddělení všech mužů ve věku od 17 do 70 let. 12. července do tábora v Potočarech vtrhly srbské oddíly, aby zajistily všechny muže. Sám Mladić v táboře dětem rozdával bonbony a ubezpečoval ženy, že dojde ke slibované evakuaci. V místě vypukly nepokoje, během kterých ze strany Srbů začalo docházet k prvním vraždám a také ke znásilňování žen a bití civilistů. Ve finále bylo v táboře odděleno přes 1000 mužů, kteří byli srbskými vojáky shledáni za bojeschopné. Zbytku uprchlíků bylo v přeplněných autobusech za horkého dne umožneno odjet a útočiště nalezli převážně na letišti v Doubravách. Osud srebrenických mužů byl v tu chvíli již zpečetěn.

3) Masakr, který neměl obdoby

13. července začalo ze strany Srbu docházet k vyvražďování zajatých bosenských mužů, které svým rozsahem nemělo v jugoslávském konfliktu obdoby. Mezi prvními popravenými bylo nejméně 149 osob, které byly autobusy převezeny k zastřelení do vesnice Cerska. Většina z nich měla civilní oblečení a třetina měla v době popravy spoutané ruce za zády drátem. U vesnice Sandići se skupině zajatců podařilo zabít policistu, což srbská vojska rozzuřilo natolik, že do skupiny zhruba 1000 lidí začali pálit bazukami, granátomety a těžkými kulomety. Zároveň kolem 16. hodiny byla zahájena dělostřelecká palba z hory Udrć na místo, na němž bylo shromažděno zhruba 5 tisíc lidí.

V průběhu 14. července bylo do obce Zvornik převezeno přes 2000 zajatců. Ti byli uvězněni v budově školy a postupně převáženi se svázanýma rukama a vyzutými botami na popravu do nedalekého Orahovce, kde byli i pohřbeni do spěšně vykopaného masového hrobu. Ve stejnou dobu bylo popravováno přes 1500 zajatců na hrázi v obci Petkovce. 16. července bylo zavražděno přes 1000 lidí na statku v obci Branjevo, ve stejný den bylo popraveno kolem 500 osob u kulturního domu v Pilici, zhruba stejný počet lidí v Kozluku. V lesích kolem Srebrenice se nacházelo dalších asi 2000 Bosňáků. Od 18. července měly srbské jednotky rozkaz okolí prohledávat a všechny odhalené prchající zajatce na místě střílet. Dle oficiálních odhadů zemřelo během deseti dní konání masakru přes 8000 bosenských mužů muslimského vyznání.

4) Soudní dohra a potrestání vrahů

V srpnu 1995 došlo k vojenskému zásahu a bombardování ze strany NATO, což vedlo ke skončení války v Bosně a Hercegovině v listopadu téhož roku. Již v srpnu byly na půdě OSN prezentovány satelitní snímky, které zachycovaly masové hroby poblíž Srebrenice. Selhání nizozemských vojáků pověřených ochranou města vedlo k pádu vlády v Nizozemí. Pro vyšetřování zločinů během jugoslávské války byl ustaven mimořádný mezinárodní trestní tribunál v Haagu. Ten označil srebrenický masakr za zločin genocidy. Před tribunálem stanuli srbští vojenští velitelé, kteří obdrželi za své zločiny a podíl na genocidě vysoké tresty.

Ke 40 letům vězení byl odsouzen i srbský vůdce Radovan Karadžić. V případu vrchního velitele ozbrojených sil v Srebrenici Mladiće ještě rozsudek nepadl, očekáván je ale doživotní trest. V oblasti Srebrenice bylo pohřešováno téměř 8400 osob. Z nalezených ostatků bylo zatím identifikováno 6838 lidí. Exhumovaným ostatkům obětí se dostalo důstojného pohřbu a nyní mají alespoň symbolické hroby, které jsou zároveň pietním místem připomínajícím hrůzy, kterými si před 22 lety srebreničtí muži prošli.

5) Srebrenica terčem konspiračních teorií

Tak jako mnoho historicky významných událostí neušel ani masakr v Srebrenici pozornosti konspiračních teoretiků, kteří se snažili najít pro děsivé zločiny alternativní vysvětlení. Ti namísto Srby živelně spáchané genocidy z událostí v Srebrenici viní administrativu tehdejšího prezidenta USA Billa Clintona, která měla celý masakr pečlivě naplánovat. Tuto verzi amerického spiknutí podporuje například někdejší bosenský policejní šéf ve Srebrenici Hakija Meholjić. Prohlašuje, že byl svědkem toho, jak zástupci Clintonovy administrativy přislíbili bosenskému prezidentu Izatbegovičovi již v roce 1993 vojenskou intervenci v zemi, ale pod podmínkou, že Srbové zabijí nejméně 5000 muslimů.

Stejně hovoří i někdejší prezident výkonné rady obecního shromáždění ve Srebrenici Ibran Mustafić. Podle něj oddíly bosenských vojáků vedené Naserem Oričem podnikaly na objednávku prezidenta útoky na srbské vesnice v okolí města, během kterých docházelo k zabíjen civilistů, s cílem vyprovokovat Srby k odvetné akci. Mustafić měl velitele ozbrojených nájezdů na srbské pozice opakovaně varovat, že podobné útoky by se mohly Srebrenici krutě vymstít, ale podle jejich odpovědí to bylo přesně to, čeho na základě rozkazů ze Sarajeva chtěli bosenští velitelé dosáhnout. Konspirační teorii by měl nahrávat i fakt, že žádný z těchto velitelů nepadl do spárů Srbů a všichni včas utekli do bezpečí.

A na závěr se ještě podívejte na 10 zemí světa s nejozbrojenějšími obyvateli.

Komentáře