Jsou sice krásní, ale jen z bezpečné vzdálenosti. Pokud se přiblížíte, žraloci vycítí váš zvýšený stres pomocí bioelektrických vzruchů, a rozeznají tak, kdy je nejlepší zaútočit. Tenhle jejich šestý smysl je ovšem zároveň i jejich největší slabinou.

Václav Rybář 20.2.2017, 08:00

Babičky nám vždycky tvrdily, že ze psů nemáme být vyklepaní. Poznají prý náš strach a mnohem spíš nás kousnou. A fungovalo to? Jak komu. Šéfredaktora Pavla Vondráčka třeba nikdy žádný pes nekousl, kdežto po Radku Kovandovi jdou jak husy po flusu.

Vědci nám už dávno prozradili, že pes nemá žádné třetí oko nebo jiný zázračný orgán, kterým by vaše připosrání vyčenichal. Prostě se orientuje podle aktuální nálady a dřívějších zkušeností. Jak je to ale s vlčákem všech moří a oceánů - žralokem bílým?

Čím rychlejší tep, tím více vzruchů, takže při setkání se žralokem je nejdůležitější se hodit do klidu. Což se snadno říká, ale hůř provozuje.

V tomhle případě věřte babičkám nebo radši žraločímu veteránovi Mikeu Rutzenovi. Ten se s lidožrouty běžně koupe a kolikrát s nimi na otevřeném moři stráví i noc. Moc dobře přitom ví, že pomocí Lorenziniho ampulí, což jsou ty dvě hluboké díry na žralokově rypci, umí tenhle tvordetekovat i velmi jemné elektrické vzruchy, které produkuje lidské srdce a vůbec veškeré kontrakce našich svalů.

Mike ale tvrdí, že právě ampule ve žralokově čumáku jsou vaší poslední záchranou, když se blíží neodvratný střet a zařazení do jídelníčku. Prudkým úderem (my víme, že se pod vodou špatně napřahuje, ale zkuste to) do ampulí totiž zvíře na čas rozhodíte, a máte tak šanci uplavat.

V reálu bychom to ale nezkoušeli, takže bereme zavděk druhou Mikeovou radou - potápět se v železné košili. Nejenže se hůř prokusuje a žralokům obecně nechutná, takže vás po prvním rafnutí nechají být, ale její kovové kroužky vytvoří kolem těla Faradayovu klec, která vysílání elektrických vzruchů úspěšně blokuje. Což samozřejmě neznamená, že máte vyhráno. Nemusíte žralokovi zrovna vonět, občas stačí, že má prostě a jednoduše žravou…

1. Žralok tygří (starý jedinec)

1_0.jpg

Jméno získal podle výrazných vertikálních pruhů, které jsou viditelné většinou jen do jeho puberty, pak začnou blednout, až docela zmizí. (Foto: Todd Bretl)

2. Žralok tygří (mladý jedinec)

2_0.jpg

Žijí běžně po celém světě ve slaných vodách tropického a subtropického pásma. Mohou dorůst do délky 7,5 metrů a váhy 900 kilogramů. (Foto: Roman Shmakov)

3. Žralok bílý I.

3.jpg

Podle pozorování dokážou vyskočit až dva a půl metru nad hladinu. (Foto: Danna Allen)

4. Žralok bílý II.

4_0.jpg

Průměrná délka dospělého jedince je 4 až 4,8 metru, váha 680 až 1100 kilogramů. (Foto: George Probst)

5. Žralok bílý III.

5_0.jpg

Je to pro nás potenciálně nejnebezpečnější žralok, byť lidi systematicky neloví. Vyhledává hlavně tuňáky, marlíny (makrely) a mečouny, občas uloví i lachtana nebo delfína. (Foto: Daniel Botelho)

6. Žralok bílý IV.

6_0.jpg

Útoky na člověka jsou téměř vždy spojené s nošením potápečské či surfové výstroje, kdy žralok považuje člověka za ploutvonožce. (Foto: David Litchfield)

7. Žralok vouskatý neboli netečný

7_0.jpg

Je to noční dravec lovící především pomalu se pohybující živočichy, které nasává do tlamy, přimčemž vydává charakteristický mlaskavý zvuk. (Foto: Tony Rath)

8. Žralok obrovský neboli velrybí

8_0.jpg

Největší paryba vůbec, která je ale lidem neškodná. V tlamě má na 15 tisíc malinkých zoubků a živí se pouze planktonem, který získává filtrováním vody přes žábry. (Foto: Rory Moore)