11 zásadních postřehů, proč a jak funguje muzeum penisů

Nejde o žádnou virtuální bizarnost, ale o skutečné muzeum v budově ze zdiva a dřeva s exponáty z masa a mnohdy i kostí. Najdete ho v městečku Húsavík na severu Islandu.

Majitelem, provozovatelem a zároveň hlavním kurátorem „muzea penisů“, přesně řečeno Falologického muzea, je Hjörtur Gísli Sigurðsson, který tuto zvláštní, ale bohulibou a užitečnou ‚živnost‘ zdědil po svém otci.

V následujících jedenácti bodech vám pan Sigurðsson představí tento svůj ojedinělý kulturně vzdělávací institut.

1. Můj otec, Sigurður Hjartarson, začal sbírat penisy před více jak čtyřiceti lety v roce 1974...

Se sušenými býčími penisy si hráli už jako kluci – měli je místo biče. Tak se ostatně sušené býčí penisy používaly i u nás od dávných dob až do středověku a je docela možné, že slovo „bič“ má stejné kořeny jako „býk“, a podobně sloveso „týrat“ je příbuzné s „turem“, tedy býkem (protože „týrat“ a „tyran“ vycházejí ve skutečnosti z úplně jiných jazykových základů).

Prvním sbírkovým předmětem byl tehdy tzv. býkovec, tedy sušený býčí penis. Otec ho dostal od kamarádů jen jako žertovný dárek, ale podnítilo to v něm myšlenku tyhle věci sbírat. A taky skutečně začal a sbírka se pomalu rozrůstala – nejdřív to měl všechno ve speciálně vyčleněné skříni u nás doma a v roce 1997 představil svou dosavadní sbírku veřejnosti.

2. Mně bylo v roce 1974 deset let...

... takže mi to přišlo jako úplně normální, protože v téhle době je pro dítě jeho otec tím nejbáječnějším a nejchytřejším člověkem na světě, co má ty nejlepší nápady.

A jak se sbírka rozrůstala a já rostl s ní, začal jsem se o ni i sám zajímat a starat jako o něco, co později převezmu. Zažil jsem spousty dobrodružství, když jsme s tátou jezdili na různá blízká i vzdálená místa, abychom tam pořídili nové zajímavé penisy do své sbírky.

3. Většina našich penisů je ze savců žijících na Islandu

Island je malá země a dá se říct, že se všichni tak nějak známe nebo o sobě víme. Takže lidé nám ‚podávali hlášení‘ o různých událostech, které by v rozšíření naší sbírky mohly pomoci – třeba když někde na pláži uvízla mrtvá velryba. Taky lovci nám přinášeli penisy různých zvířat – ale je třeba dodat, že jsme nikdy nikomu neříkali, aby ulovil to které zvíře a my tak mohli doplnit sbírku. A dost jich rovněž pochází z místních jatek.

4. Máme i lidský exemplář

Pochází od jednoho pětadevadesátiletého muže – v roce 1996, když oslavil devadesáté narozeniny, nám přinesl podepsaný dokument, že nám svůj penis po své smrti věnuje do sbírky, což se pak skutečně stalo v roce 2011 – patolog mu jej před pohřbem profesionálně odejmul a předal ho nám.

S tím se ovšem pojí jistá příhoda, která se stala námětem zábavného dokumentu The Final Member (tedy česky Poslední člen nebo článek, ale též úd) – když totiž onen starý Islanďan podepsal ‚darovací listinu‘, dozvěděl se to jistý Američan, který hned rovněž podepsal darovací smlouvu s tím, že si penis nechá amputovat ještě zaživa. Jenom aby byl první, kdo penis našemu muzeu daruje. Sám jsem si v tom filmu zahrál:

5. Máme také 23 exemplářů různých bájných (ne)stvůr z islandských mýtů...

... jako jsou elfové, trolové a mermané – mořští muži. Jejich penisy nacházejí turisté při projížďkách na kole islandskou krajinou. Nebo jde o předměty z rodinného dědictví, objevené často až po smrti rodičů nebo prarodičů. Máme ale silné podezření, že se v některých případech jedná o padělky.

6. Máme rovněž prakticky využitelné nástroje.

Předměty každodenní potřeby, jako jsou příbory, lampy, otvíráky... vše v šikovném ‚penisovém‘ tvaru.

7. Necítím se před návštěvníky trapně ani v rozpacích...

Vystavené exponáty nejsou žádné porno – nic urážlivého ani pohoršujícího.

8. Chodí k nám lidé všech národů i socioekonomických skupin

A reakce jsou v 99,9 % pozitivní. Lidé převážně vnímají pouze tu humornou stránku výstavy, ale je i dost takových, kdo projeví zájem o skutečně vědecký úhel pohledu. Většina lidí vchází dovnitř, aniž by úplně tušila, co všechno je tu vlastně čeká... a vycházejí ven s pusou od ucha k uchu. Loni jsme měli něco přes dvacet tisíc návštěvníků.

9. Muzeum jako lekce o biodiverzitě

Sami se přesvědčíte, že se pojem biodiverzita se vztahuje i na rozmanitost pohlavních orgánů – nejen mezi jednotlivými druhy živočichů, nýbrž i v rámci jednoho stejného druhu mohou být rozdíly v délce a tvaru celkem pozoruhodně velké.

10. Sbírka není nikdy kompletní

Hlavním a dlouhodobým cílem je sbírku neustále doplňovat. A pořád je tu vidina nějakého sbírkového předmětu, který nám ještě chybí – většího, delšího, lepšího, jiného, zkrátka nového a zatím nevystaveného. A vedle téhle výstavy bych ještě rád otevřel galerii věnovanou falickému umění ve všech možných stylech a formách.

11. Svět potřebuje spoustu věcí

Mír a lásku stejně jako vodu, jídlo a střechu nad hlavou pro všechny. A k tomu i muzeum penisů. Proč? Protože v něm začnou lidé přemýšlet o fenoménu tabu. O věcech, o nichž se z nějakého společenského a historického důvodu nesluší mluvit. A my tyhle věci odkrýváme, takže o nich lidé nakonec mluvit začnou. Navíc je to zábavné a zároveň poučné.

A zde máte dalších 9 zábavných, poučných a navíc hmatacích muzeí v bližším evropském okolí.


Komentáře