10 věcí, kterým se na Febiofestu vyhnout

Febiofest klepe na dveře a vy máte s nákupem lístků zpoždění. Nechcete se v kině nudit? Pak čtěte ten katalog trochu podrobněji než obvykle.
Obrázek uživatele Vaclav Rybar
Kulturní barbar, oktanový pozér, vrah masa a poživatelných potravin všeobecně.

1. Existenciální atmosféra

2 Přemýšlení o nesmrtelnosti brouka, spousta hulení. To pokud se film odehrává ve městě. Pokud jste na venkově, lze rekreační drogy nahradit dlouhodobým pozorováním kombajnů a kopulujících užitkových zvířat.  

2. Minimalistické drama

Minimalismus jakkoliv skloňovaný ve festivalovém popisku většinou znamená, že na film nebyly žádné peníze, točil se potají skrytou kamerou a herci, co v něm hrají, ještě včera nebyli herci, ale pravděpodobně plnili regály v supermarketu.  

3. Boření všech tabu

1 Pokud se tím ohání japonský film, můžete tomu věřit. Američtí filmaři zase většinou vymyslí něco vyloženě bizarního, aby ukázali prostředníček tamním přísným ratingovým špiclům. A v Evropě? No tady se reje hlavně do rodinných kostlivců, kteří se dlouhé roky ukrývají ve skříních, aby pak mohli vypadnout na nic netušícího festivalového diváka.  

4. Přirození herci

Popisek předem omlouvá nezkušenost herců, kterým dělá problém základní artikulace. Neudrží repliku či myšlenku, takže musí často improvizovat. Divák neví, zda je příběh stále ještě v otěžích scenáristy, nebo se jedná o zbrklou variaci na téma „co jsem to sakra chtěl/měl říct".  

5. Mystifikační dokument

4 Ve skutečnosti se tímhle žánrem autor vymluví z toho, že vlastně sám neví, co chtěl točit. A dokonce mu projde i to, že točit neumí, protože ty podivně nakloněné záběry s vyšisovanými barvami jsou jen zdokumentovanou syrovou realitou. Tak se s tím smiřte, protože vstupné se nevrací.  

6. Globální témata v komorním prostoru

To je tak, když chcete natočit film o apokalypse, ale máte na něj rozpočet odpovídající průměrné české výplatě. Film uvedete textovým titulkem o jaderném armagedonu, a pak už jen zabíráte vystrašenou domovnici, která se zabarikádovala ve špajzu a dvě hodiny řeší, jestli má nejdřív sníst loňskou tatranku nebo kompotovaný ananas z roku 1998.  

7. Reflexe o pravdě a lži

5 Osobní reflexe čehokoliv vlastně říkají, že i když děj vůbec nedává smysl, je to pouze váš problém, nikoliv autorův, protože on to chápe a přesně takhle to chtěl.  

8. Témata vyvstávají v dlouhých, mlčenlivých záběrech

Herci ráčkují, střihači jsme nezaplatili poslední dvě faktury, ale pointa možná bude. Jen si ji musíte poctivě vysedět. Až budete desátou minutu koukat na setmělý prales v dramatu Tropická bouře, pochopíte, že jde o vaši hrdost. A pak odejdete. Možná.  

9. Autentický prožitek je umocněn pomalým tempem

3 Aneb hrdinové čumí do blba víc, než jste ochotni snést. Některým filmům pomalé tempo prospívá, dokonce i některým mainstreamovým tvůrcům se to toleruje, ale všechno má svou mez. A řada festivalových snímků stojí daleko za ní.  

10. Ze síly okamžiku lze vydestilovat mnoho

Tahle hláška nastupuje, když už festivalovým popiskářům dojde slina. Jakmile narazíte na podobně banální a nicneříkající frázi, radíme vám utíkat, co vám síly stačí. Nebo ty peníze rovnou dejte bezdomovcům. Třeba vám řeknou nějakou historku, která vás kulturně obohatí mnohem víc.  

Komentáře