10 divných věcí, které Češi provozují ve volném čase

Být Čechem je zvláštní. Nemáme v sobě ruskou zádumčivost, německou preciznost ani maďarskou ohnivost. Spíš mix všeho. A tak se není čemu divit, že ve volném čase děláme věci, které v cizině prostě nedokážou pochopit.

Obrázek uživatele Jarda Sauer
Mladý muž z malého města

1. Necháme si hrát obskurní písničky na přání

„Naše milá Martičko, posíláme ti přáníčko, ať se na tebe pravnoučátka těší a ať máš v životě jen samé štěstí. To vše a hodně Božího požehnání přeje paní Martě Holzknechtlové z Jinončan k jejím třiadevadesátým narozeninám kolektiv oděvního družstva Moruška, odříkává znuděným hlasem moderátorka Českého rozhlasu České Budějovice každý den od deseti dopoledne, pak pustí do éteru cajdák o osiřelém dítěti a ztracené lásce.

2. Jezdíme na chalupy

Opustit ruch a smog velkoměsta a vypadnout na chalupu. To je záchrana, kvůli které se už po dekády české silnice vždy v pátek odpoledne a v neděli večer mění v krystalickou esenci zloby, nenávisti a frustrace. Ale vidina toho, že se budete moci navléknout do starých tepláků a štípat dřevo nebo sekat obrovskou zahradu, kterou váš praděda po návratu z legií vyhrál v mariáši, je zkrátka neodolatelná. A navíc si večer po manuální otročině můžete skočit odfrknout do hospody, kde si z vás místní budou dělat srandu, když projevíte touhu dát si něco jiného než zelenou, rum či myslivce.

3. Chodíme na houby

jj

Žampiony nebo šiitake. To je kompletní výčet hub, které průměrný pozemšťan zná, kupuje si je v supermarketu a je ochoten pozřít. Ale Češi, vyzbrojeni zavíracími nožíky, se každoročně valí do lesů a přinášejí si tuny hříbků, kovářů, křemenáčů, bedel, lišek, klouzků, holubinek, babek, masáků, pýchavek, smržů... Vidíte, i vy tyhle názvy znáte všechny. A právě jste se rozhodli podívat, kam jste loni na podzim schovali svůj nožík ‒ vždyť co na tom, že po smaženici je vám někdy blbě, sezóna se blíží!

4. Chováme akvarijní rybičky

Placatý skalár je bezmocně přilepený na skle a okusují ho šneci. Neonky a paví očka provádějí něco moc zlého se závojnatkou. Nemocně mihotavé světlo zářivky osvětluje kameny, potažené zeleným slizem a rozbujelé vodní rostliny. Voda je kalná a plná zbytečně vysypaného krmení; naštěstí ale celý obraz zkázy není moc dobře vidět, protože skla akvária jsou zvenku zapatlaná a zevnitř porostlá řasami. Kdo z nás si tohle z dětství nepamatuje?

5. Posloucháme country

Country samozřejmě není jen americkou záležitostí. Kapely, věnující se tomuto stylu, najdete skoro v každé zemi. Většinou ovšem tak pár desítek, zatímco u nás jich jsou čtyři tisíce, Country Radio svou poslechovostí válcuje konkurenci, a většina z nás má ještě z dob letních táborů vypálené všechny songy Michala Tučného a Wabiho Daňka. Ne na cédečku, ale hluboko v šedé kůře mozkové. A nohama stíráš rosu na kolejích...

6. Kutíme

pre

rod českého kutila je jeden z mnoha zločinů komunismu. V obchodech tehdy nic nebylo, služby nefungovaly, a tak vzali Češi věci do svých rukou - údajně zlatých. Jeden den Přemek Podlaha kázal z obrazovek o tom, jak vylepšit konev, aby při zalévání šetřila vodu, a druhý den se všichni pustili do práce a zkusili to. Běžný Čech je od té doby zedníkem, instalatérem, elektrikářem i opravářem zemědělských strojů, v dílně má pájku a patnáct druhů hasáků a nikdy nic nevyhodí, protože by se to časem mohlo k něčemu šiknout.

7. Trampujeme

Obléci se do něčeho, co aspoň trochu připomíná Divoký západ, vzít s sebou kytaru, pár buřtů, láhev rumu, jakoukoliv nebojácnou seňoritu a jít si užívat do lesa, mimo dohled úřadů, rodičů a vůbec kohokoliv? Před sto lety to byla stejná zábava jako dnes. Kolem trampingu se vytvořila svérázná kultura, která nás dodnes ovlivňuje víc, než si myslíme. Staré osady i kempy stále fungují a nádraží po celé republice jsou každý pátek plná příznivců lesní romantiky, i když dnes už jsou spíš oblečeni do vojenských mundůrů nebo do goretexu.

8. Kupujeme si pivo do džbánu

Kameninový džbán je těžký jako prase, pivo v něm zbytečně pění a výčepák by vás nejradši poslal do háje. Když svých šest kousků konečně domů dovláčíte, máte namoženou ruku a místo piva jako křen vás čeká rychle zvětrávající a teplající břečka, do níž vám během pár minut spadnou tři mouchy, dvě jehnědy a ještě něco, co nedokážete pojmenovat. Když už si za každou cenu musíte pivo z hospody brát domů, nedávala by větší smysl lehká a uzavíratelná PET lahev? Na řeči o ničení chuti zapomeňte, do plastu stáčejí svoje piva i mnohé kvalitní malé pivovary.

9. Myjeme auta v potoce

Přeci nebudeme utrácet za neromantickou myčku, když si můžeme s autem udělat krásné odpoledne v přírodě. Stačí zaparkovat u potoka, vzít houbu a trochu saponátu a pustit se do práce. Sluníčko svítí, ptáčkově zpívají a ta trocha pěny se v potoce bez problémů ztratí, no ne? A i kdyby ne, tak stejně je všech těch ryb, raků a žab zbytečně moc; aspoň se ukáže, kdo z nich je nejsilnější a zaslouží si přežít. Darwin, vole!

10. Milujeme masové pěší pochody

pr

V houfu několika tisíc cizích lidí se přesouváte pěšky z bodu A do bodu B. Cestou sbíráte razítka, a když dojdete do cíle, dostanete tatranku. Zhýčkaným cizincům to může vzdáleně evokovat některý z pochodů smrti z konce druhé světové války, ale v Česku se této kratochvíli věnuje opravdu nečekané množství lidí (slavný pochod Praha-Prčice má rekordní účast z roku 1981, kdy šlo přes 35 tisíc lidí!) a vznikají o ní populární písně. Že, Ivane Mládku.

Kterou z těchto českých věcí děláte nejraději / nejčastěji?

Anketa se načítá...

Jenomže abychom se stali těmi Čechy, kterými jsme dnes, museli jsme mít své Němce. Tenhle vlastenecký kalendář z roku 1852 vám ukáže, proč bylo dobré je mít.

Komentáře