S velkým zjednodušením se tak dá zhodnotit historický význam někdejší hlavní opory proti osmanským výbojům v Evropě – rozlehlého pevnostního systému ve slovensko–maďarském dvojměstí Komárno/Komárom. Pokud teď na podzim už nemáte do čeho píchnout, zajeďte si tam a v duchu si představujte, jak pícháte mečem do tolik nenáviděných musulmanů. Takový výlet je pořád zajímavější než nadávat přívržencům Koránu na Facebooku, jako to dělají xenofobní blbečci ze skupiny Islám v České republice nechceme. A přitom, kdyby znovu vypukla válka s Turkem, své líné a zbabělé zadky by asi ani nezvedli od počítače. Slovensko mám prolezené skrz naskrz, ale na soutoku Váhu s Dunajem jsem fakt valil oči. Nikdy bych nevěřil, že v Evropě najdu něco tak neuvěřitelného. Ale popořádku.  

Ani lstí, ani silou

Opevnění dvojměstí Komárno/Komárom v 70. letech předminulého století. Jižní břeh Dunaje (dole) je dnes v Maďarsku. Když Turci v srpnu 1541 obsadili Budín (západní břeh dnešní Budapešti), rakouský arcivévoda a uherský král Ferdinand I. musel na tohle na tohle vážné ohrožení Evropy reagovat. V roce 1546 proto začal v Komárně na Váhu budovat bastionovou pevnost s pěti baštami, které se dnes říká Stará pevnost. V roce 1594 odolala měsíčnímu obléhání stotisícovou tureckou armádou. Stará a Nová pevnost (dnes na slovenském břehu Dunaje) Poté, co v roce 1663 Turci dobyli nedaleké Nové Zámky, nařídil císař Leopold I. obranu proti nim posílit. V roce 1673 tak byla dokončena výstavba Nové pevnosti (předsunuté extenze Staré pevnosti), která fortifikaci rozšířila dalšími pěti baštami. Že se Leopold rozhodl prozíravě, se ukázalo o deset let později. Když totiž Turci na jaře 1683 podruhé vytáhli na Vídeň, znovu oblehli i Komárno. Pevnost jim znovu odolala. Její nedobytnost dodnes naznačuje socha nalevo od brány s nápisem Nec arte nec marte (“Ani lstí, ani silou”). Pevnost Monostor (Sandberg, dnes na maďarském břehu Dunaje) Po vytlačení Turků z Uher (1687) pevnost v Komárně ztratila smysl. Obnovována začala být až po napoleonských válkách, kdy se objevila potřeba bezpečného útočiště celého císařského dvora a armády pro případ napadení Vídně ze západu. Obě pevnosti byly zrenovovány a přestavěny. Vznikla v nich nová velká kasárna, velitelské budovy a systém kasemat. Po téhle baště kdysi nahoru tahali děla. Nová pevnost v Komárně. (foto: Ivan Brezina) Celé dnešní slovenské Komárno bylo ve vzdálenosti asi tři kilometry od pevnosti obehnáno šestikilometrovou obrannou linií, skládající se ze západní Palatínské linie (pět bašt, 1847) a návazné východní Vážské linie (dvě bašty a čtyři baterie, 1870). Naprostá většina pentagonálních bašt se dodnes zachovala a zvenčí jsou volně přístupné. Bašty jen “pohltilo” moderní město. Jsou v nich umístěny prodejny a restaurace. Zdaleka se ale vyhněte restaurací Bastion v baště V. V říjnu 2014 se tu ke mně chovali neuvěřitelně sprostě, buransky a idiotsky (více ZDE). Takhle v kasematech bydeli vojáci. Pevnost Monostr, dnes na maďarském břehu Dunaje. (foto: Ivan Brezina) Na dnešním maďarském břehu Dunaje byly postaveny tři velké neoklasicistní pevnosti. Největší z nich je na západě u Dunaje pevnost Monostor (1871), zvaná také Sandberg (www.fort–monostor.hu). Když píšu “největší”, tak je opravdu NEJVĚTŠÍ. Nádvoří má rozlohu 100 000 m² a místnosti 32 000 m². Procházka zdejšími rozlehlými podzemními kasematy v délce tří kilometrů je výjimečným zážitkem.  

200 000 vojáků

Systém kasemat v pevnosti Monostor je dlouhý tři kilometry. (foto: Ivan Brezina) Výsledkem stavebního úsilí v 19. století byl na obou březích řeky největší a na svou dobu nejmodernější pevnostní systém na území tehdejšího Rakouska–Uherska, schopný pojmout až 200 000 vojáků. Říkalo se mu také “Dunajský Gibraltar” a dnes je na kandidátské listině seznamu UNESCO. Kdyby nepřátelé pronikli za hradby, museli by projít tudy. Ze střílen by je zkosily dělostřelecké "kartáče". (foto: Ivan Brezina) Bohumil Černý ho v brožurce Bývalá pevnost Komárno z roku 1937 popisuje těmito slovy: „Komárenská dvojpevnost přečkala velkou ofensivu sultánových vojsk k Vídni, znamenající vrchol tureckého pronikání na Západ, i potomní ofensivu císařských vojsk, jež dobytím Budína (2. září 1686) vyvrátila osmanské panství ve středních Uhrách... Její strategický význam oceňovali vojenští odborníci, uvědomujíce si, že ovládá veletok dunajský, hlavní tepnu Rakouska, procházející srdcem monarchie, že zajišťuje operace polní armády na obou březích Dunaje, že svými děly dominuje hlavní silnici, vedoucí z Vídně do Budapešti, a konečně že po eventuální prohrané bitvě může poraženému vojsku poskytnout útočiště a brzditi jakýkoli další postup nepřítele…” Pevnost Monostr shora Dnes si pevnosti na slovenském i maďarském břehu můžete prohlédnout buď sami, nebo s průvodcem a výkladem. Popis jejich stavebního vývoje najdete na www.komarno.sk, www.visitkomarno.sk a www.komarom.hu a plán na fortifikace.bloguje.cz.   A ZDE navrch máte 9 osobností, které se zasloužily o slovenský stát.